Haiti Historie měnového vývoje
Haiti (Republika Haiti, francouzsky République d Haiti) je ostrovní stát v souostroví Velké Antily.
Východně sousedí s Dominikánskou republikou a v jeho současnosti se bohatě odráží jeho historie; vliv španělské a později francouzské kolonizace. Nezávislost Haiti získalo v roce 1804.
Na území Haiti je poměrně stabilní měnový vývoj a není možné zaznamenat významné výkyvy v označení měnové jednotky. Tou je již od roku 1851 haitský gourde (podle ISO 4217 HTG), dělící se na 100 centimes. Již samotné označení měny navozuje souvislost s některými dalšími státy, kde se můžeme setkat s poměrně netradičním označením platné měny (vzpomeňme kupříkladu mauritánskou ouguiyu).
Emitentů na území Haiti je možné po roce 1851 vystopovat poměrně velké množství. Jenom pro připomenutí uvádíme, že do roku 1857 se na území Haiti používala souběžně francouzská (Commercial Banks; PS012–PS246; 1798–1803 & Kingdom & First Republic; A1–A121; 1701–1798) i španělská (Local Banks; S151–S343; 1835–1857) měna.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2014.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (16) Koalice oltáře a trůnu
Sestup katolické církve po schodišti společenského významu, započatý koncem 18. století, pokračoval.
Vývoj směřující k sekularizaci se v druhé polovině 19. století zdál nezvratný, zejména ve většině západoevropských zemí. Shodou různých okolností se tento trend uplatňoval ve střední Evropě trochu jinak.
„...Pane, dej mi sílu, abych dokázal čelit neznabohům a ochránit tvou církev...“ Z kaple se ozývaly úryvky šeptané modlitby. Několik bezesných listopadových nocí roku 1848 dovedlo modlícího se člověka k pocitu bezmoci a zoufalství. Hrabě Giovanni Maria Mastei – Ferreti, který jako papež už dva roky užíval jméno Pius IX., zažíval chvíle velké životní zkoušky. Byl v obležení povstalců v paláci Qurinal. K boji proti útočníkům neměl prostředky a pasivní obětí se stát nechtěl. Nazítří v převlečení uprchl na jih, daleko od Říma, kde byla mezitím vyhlášena republika. Z Neapole pak požádal císaře o pomoc proti osnovatelům krvavé revolty. Dostalo se mu jí. Rok 1848 byl osudný nejen pro rakouského císaře, ale i pro papeže. Pius IX. byl na stolci sv. Petra už dva roky a svou tolerancí vzbuzoval naděje světských liberálů a církevních modernistů. Šok z revoluce ho však radikálně a na celý život proměnil. Od zmíněného roku, už jako přesvědčený konzervativec, blokoval, brzdil a zatlačoval až do konce svých dnů. Rychle se tak dostal na pozice sil, které po roce 1848 ovládly habsburskou monarchii.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU