Oldřich Kulhánek Odešel autor českých bankovek
„V mém díle naleznete torza lidských tváří, ruce prosící, ruce surové. Pro mě je symbol způsob, jak vyjádřit dobu, kterou žiji, místo, kde žiji. Tím symbolem je pro mě lidská tvář.
Lidská tvář se zalepenými ústy, lidská tvář ztrácející se v cárech papíru,” říkal o své
tvorbě autor současných českých bankovek Oldřich Kulhánek.
Narodil se 26. února 1940 v Praze. V letech 1958 až 1964 studoval grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Karla Svolinského, mimo jiné autora československé bankovky
20 Kčs 1948 a 25 Kčs 1958 a 1961. První samostatnou výstavu měl v roce 1968.
Za své ostře kritické a výrazně ironické listy z let 1968 až 1971 jej společně s akademickým malířem Janem Krejčím v roce 1971 zatkla STB pro hanobení představitelů komunistických zemí, v kterých tehdejší pohlaváry iritovalo především vyobrazení Josefa
Stalina. Měsíc byl vězněn a následující roky jej s železnou pravidelností každých čtrnáct dní vyslýchali.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013
Ze světa kovových známek (2) Platidla internačních táborů
Platidla s platností zřetelně ohraničenou plotem z ostnatého drátu nebo vysokou zdí prorostlou palebnými posty, to jsou táborová platidla – platební prostředky moderní společnosti.
Převážná většina těchto platidel vznikla ve XX. století1, kdy četné válečné konflikty, počínajíce búrskou válkou (1899–1902), byly příznivou dobou pro vznik a široké rozšíření platidel zejména zajateckých táborů, které pro internované nepřátelské vojáky tiskly či razily obě bojující strany2. Totalitní režimy XX. století zavedly v koncentračních a pracovních táborech a věznicích speciální platidla i v mírových dobách3, zvláštní platidla s označením Quittung (potvrzenka) obíhala v Němci zřízených židovských ghetech druhé světové války.
Většina táborových platidel – poukázky a potvrzenky, patří do oblasti notafilie. Mince a kovové známky byly ve válečných dobách raženy pro nedostatek kvalitních barevných kovů ponejvíce ze zinku, železa a hliníku4, a tak vzhledově připomínají soudobá nouzová platidla. Táborová platidla však nebyla vydána pro nedostatek oběživa v době krize peněžního systému a nejsou tudíž nouzovými platidly, s nimiž byla v minulosti často i na základě vnější podoby v numismatické literatuře spojována a zaměňována. Měla většinou charakter peněžních pracovních známek5, které byly popsány v M+B 1/2011. Jejich nominální hodnota zněla na domácí měnu, nemusela ale být striktně závislá na jejím kurzu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
