MISTŘI PADĚLATELÉ (1) Giovanni da Cavino a Nicolaus Seeländer
Pravá nebo falešná? Tuto otázku si sběratelé mincí kladou po celá staletí.
Falza ke škodě sběratelů nejsou záležitostí posledních desetiletí, již renesanční numismatici se museli potýkat s podvodníky vyrábějícími „rarity“. Kdo byli první padělatelé, co je vedlo k výrobě falz a podařilo se jim obelstít tehdejší sběratele?
Říká se že, padělání mincí je staré jako mince samy a totéž platí také padělcích mincí ke škodě sběratelů. Mince byly sbírány již v antice a zájem o ně neopadl ani v ranném středověku. V Itálii 14. století pak s příchodem humanismu vypukla doslova sběratelská horečka. Humanisté a šlechta fascinovaní „nově objeveným“ Římem začali utrácet obrovské sumy za antické umění a věci denní potřeby. Mezi první známé sběratele mincí patřil i florentský básník a učenec Francesco Petrarca (1304–1378), který se na základě studia ikonografie a epigrafiky snažil spojit jemu předložené římské mince se zprávami antických autorů. Numismatika byla od počátku výsadou mocných a bohatých. Italské šlechtické rodiny jako Sforza v Miláně, Este ve Feraře a Medici ve Florencii rozmnožovaly své sbírky po mnoho generací. Inventář sbírky vyhotovený rok po smrti bankéře a politika Cosima de Medici (1389–1464) obsahoval 100 zlatých a 503 stříbrných antických mincí.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.
PRÍSPEVOK K SPOLOČNÉMU OBEHU uhorských a pražských grošov
1. júna 2009 sa našiel na poli medzi katastrami obcí Čataj a Boldog (okr. Senec) menší súbor grošov.
Mince boli roztrúsené na ploche približne 20x10 m. Miesto nálezu sa nachádza na poľnohospodárskej pôde, ktorá je systematicky obrábaná niekoľko desaťročí. Z toho dôvodu môžeme predpokladať, že ide o jeden nálezový súbor rozťahaný orbou.
Popis mincí
Napriek tomu, že nález pozostáva len z troch uhorských a jedného pražského groša, ide o zaujímavý súbor mincí. Jeho význam spočíva v tom, že sa oba druhy mincí nachádzali pohromade a tvorili jednu finančnú hotovosť. Pražské groše patrili v Uhorsku medzi veľmi dôležité mince, ktoré nahrádzali v menových pomeroch chýbajúci stredný nominál. Ich obeh uľahčil aj fakt, že Uhorsko bolo na začiatku 14. storočia v hospodárskej kríze. V krajine sa razili len denáre a oboly malých rozmerov. Okrem toho tu obiehali rôzne zahraničné razby, z ktorých boli najpočetnejšie viedenské fenigy a pražské groše. Tie sa presadili v Uhorsku krátko po ich začatí razby v Čechách v roku 1300. Prvýkrát sa v listinách objavujú už okolo roku 1308, kedy sú známe ich najstaršie zmienky.3 Po uvedenom období sa vyskytujú v písomných prameňoch čoraz častejšie a ich nárast je markantný po roku 1317.4 Zmienky o českých grošoch sú známe z takmer celého územia Uhorska, čo môže dokladať ich používanie vo veľkej časti krajiny.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
