5700 korun z ČNB Nové pamětní mince České republiky
Česká národní banka vydala v poslední době dvě pamětní mince.
Zlatá mince v hodnotě 5000 Kč nese vyobrazení dřevěného mostu v Lenoře. Velká stříbrná ražba v nominálu 500 Kč je pak věnována 100. výročí narození Beno Blachuta. Poslední mincí, která vyšla ještě před prázdninami je dvousetkoruna 750. výročí založení kláštera Zlatá koruna.
„V cyklu zlatých pětitisícikorunových mincí představujeme deset výjimečných mostů z různých krajů České republiky. Jedním z nich je právě most v Lenoře. Ten je vedle stavebního materiálu – dřeva – unikátní především díky systému, který pomáhal rovnat dřevo při plavení po Vltavě. I přes to, že toto své poslání už několik desetiletí neplní, zůstává cenným připomenutím historie Lenory a jejího okolí,“ uvedl guvernér ČNB Miroslav Singer.
5000 Kč 2013
Dřevěný most na okraji Lenory sloužil k zadržování, počítání a vypouštění splavovaného dřeva z boubínských lesů po Teplé Vltavě. Svou funkci plnil až do vybudování přehrady na Lipně. Dřevěná trámová lávka s valbovou střechou je dlouhá 25 metrů a široká 1,8 metru. Výška chodby dosahuje až tří metrů. V podlaze stavby jsou dodnes patrné otvory, které sloužily k zasunutí trámků zadržujících dřevo. Po jejich vysunutí se nahromaděné dřevo uvolnilo a mohlo plout po řece dál.
Mince je ražena ze zlata o ryzosti 999.9 a vydává se ve dvojím provedení, v běžném a špičkovém (proof), které se liší povrchovou úpravou a provedením hrany. U mincí špičkové kvality je pole mince vysoce leštěné a reliéf je matován, hrana je hladká. Mince běžné kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr mince je 28 mm, hmotnost 15,55 g a síla je 1,85 mm.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
Konvenční měna 260 let od zavedení
Většina evropských panovníků při nástupu na trůn obvykle slibovala, že bude dbát o pevnou a stabilní měnu, že nepřipustí zlehčování a znehodnocování vydávané mince.
Obvyklým tématem byl na druhou stranu boj proti přílivu cizí nehodnotné mince do země. Ale těžko hledat panovníka, kterému by se to povedlo...
Někteří vladaři po zahájení ražby nové mince nějaký čas, zejména pokud měli k dispozici dostatečně bohaté zdroje jako např. stříbrné doly, skutečně drželi obsah stříbra v minci tak, jak bylo stanoveno v mincovních řádech či podobných nařízeních o minci. Jakmile však potřebovali peníze (většinou na válečné výdaje), pak bez ohledu na své sliby a předsevzetí nikdy neváhali minci zlehčit a znehodnotit. Zmatek a nepřehlednost měnových poměrů v římsko-německé říši byly umocňovány tím, že každý panovník (držitel mincovního regálu) si na svém území vydával mince tak, jak to považoval pro svoji zemi a hlavně pro sebe za nejvýhodnější.
Pokus zavést pro střední Evropu v mincovnictví jednotný systém zaznamenáváme například na počátku druhé poloviny 16. století. Tehdy chtěl císař Ferdinand I. (1526-1564) upevnit ústřední královskou moc a omezit vliv stavů. Jeho cílem bylo vytvoření hospodářsky a nábožensky jednotné říše pod nadvládou Habsburků. Nový říšský mincovní řád byl nejprve uveden do života v rakouských zemích (1560) a o rok později byl přijat i pro všechny země Koruny české. Byla zavedena jednotná měna, jejímž základem byl říšský zlatník/gulden (60 krejcarů). Tento měnový systém sjednocoval mincovnictví všech habsburských zemí mimo uherské království. Zhruba po deseti letech však tento projekt ztroskotal. Například země Koruny české se vrátily zpět k původní tolarové měně v roce 1573. A tak potom následovalo velmi dlouhé období, v němž stálé kolísání hodnoty stříbrných a zlatých mincí, ražba nejrůznějších druhů drobných mincí, jejichž hodnota málokdy odpovídala jejímu označení na minci, byly jevy, které nepříznivě ovlivňovaly hospodářskou situaci v zemi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013.
