Jarmila Novotná

Jarmila Novotná (1907–1994) byla česká operní pěvkyně (sopranistka) a herečka, jejíž kariéra dosáhla mezinárodního úspěchu. Během svého života se stala jednou z nejuznávanějších operních hvězd a vystupovala na nejprestižnějších operních scénách, včetně Metropolitní opery v New Yorku, kde působila přes 16 sezón. Kromě jejího operního úspěchu byla Novotná také známá svou filmovou kariérou, především v době, kdy byla v exilu během druhé světové války.

Raný život a kariérní začátky

Jarmila Novotná se narodila 23. září 1907 v Praze do rodiny s hudebními kořeny. Její talent byl zřejmý už od dětství. Zpěv studovala u Emmy Destinnové, slavné české operní pěvkyně, a začala se rychle prosazovat díky svému mimořádnému hlasovému rozsahu a přirozenému hereckému nadání.

Své první profesionální angažmá získala již ve věku 17 let v Olomouci, kde debutovala jako Mařenka v opeře "Prodaná nevěsta" Bedřicha Smetany. Tato role jí otevřela dveře do větších operních scén. Brzy po svém debutu získala angažmá v Pražském Národním divadle, kde se stala hvězdou. Tam také dostala příležitost zpívat různé role, jako například Violettu v Verdiho La traviatě.

Mezinárodní úspěch

Díky své kráse, hlasu a hereckým schopnostem si Jarmila Novotná získala pozornost nejen v Československu, ale i na mezinárodní scéně. V roce 1933 debutovala v Salcburku pod taktovkou slavného dirigenta Bruna Waltera. Bylo to právě tam, kde byla obsazena do role Donna Elvira v Mozartově opeře Don Giovanni. Její výkon získal pozitivní ohlasy a vedl k dalším angažmá po celé Evropě.

Ve stejném roce se také objevila na scéně Berlínské státní opery, kde si získala pověst mimořádné pěvkyně a herečky. Krátce poté byla pozvána k účinkování v La Scale v Miláně, kde měla možnost předvést svůj hlas v dalších ikonických rolích, což ještě více posílilo její mezinárodní renomé.

V roce 1934 získala významný kontrakt v Vídeňské státní opeře, kde zůstala až do roku 1939. Ve Vídni se stala jednou z nejpopulárnějších pěvkyň a spolupracovala s nejslavnějšími dirigenty své doby. Během tohoto období se Novotná stala také oblíbenou interpretkou českých skladatelů, jako byl Leoš Janáček a Antonín Dvořák, což přispělo k šíření české hudby v zahraničí.

Exil a druhá světová válka

S nástupem druhé světové války a nacistické okupace Československa byla Jarmila Novotná nucena opustit svou rodnou zemi. V roce 1939 emigrovala do Spojených států, kde našla nový domov a stala se pravidelnou sólistkou Metropolitní opery v New Yorku. Tam debutovala v roce 1940 jako Mimi v Pucciniho opeře La Boh`eme a brzy si získala široké uznání.

Její působení v Metropolitní opeře zahrnovalo 16 sezón, během nichž ztvárnila řadu významných rolí, jako byla Pamina v Kouzelné flétně, Manon ve stejnojmenné Massenetově opeře, Octavian ve Růžovém kavalírovi od Richarda Strausse a mnoho dalších. Její interpretace těchto rolí byla oslavována pro kombinaci technické dokonalosti a emocionální hloubky.

Během války se Novotná také zapojila do charitativní činnosti a podpory československého odboje. Její srdce zůstalo pevně spojené s rodnou zemí, což se odráželo v jejích koncertech a veřejných vystoupeních na podporu exilové československé vlády a českých válečných uprchlíků.

Filmová kariéra

Kromě svého úspěchu na operních scénách se Jarmila Novotná věnovala i filmu. V roce 1938 natočila ve Velké Británii film "První láska", kde ztvárnila roli slavné operní pěvkyně. Její krásný zjev a charismatický projev ji přivedly k dalším filmovým příležitostem. V roce 1947 hrála v americkém filmu "Velký Caruso" po boku známého operního tenoristy Maria Lanzy.

Její filmová kariéra nebyla tak rozsáhlá jako její kariéra operní, ale přesto zanechala významný otisk. Její filmy jí poskytly širší publikum a umožnily jí prezentovat své umění i lidem, kteří by ji jinak neviděli na operní scéně.

Návrat do Evropy a pozdní léta

Po skončení druhé světové války se Jarmila Novotná vrátila do Evropy, kde pokračovala ve svém působení na různých operních scénách, přestože už trvale žila v USA. Její mezinárodní kariéra pokračovala v plném proudu až do 50. let, kdy se postupně začala stahovat z aktivního veřejného života. Její poslední vystoupení v Metropolitní opeře proběhlo v roce 1956.

V roce 1957 se vrátila na jeviště při slavnostním koncertu ve Vídni, kde oslavila 25 let od svého debutu ve Vídeňské státní opeře. I když ukončila svou aktivní pěveckou kariéru, zůstala aktivní v kulturním životě a věnovala se výchově mladých pěvců a podporovala charitativní činnosti.

Osobní život a dědictví

Jarmila Novotná se provdala za Jiřího Daubka, českého šlechtice, a měla dvě děti. Vzhledem k politickému vývoji ve své vlasti se nemohla dlouho vrátit do Československa, ale po roce 1989 znovu navštívila Prahu, kde byla vřele přivítána.

Zemřela 9. února 1994 ve věku 86 let v New Yorku. Její kariéra a odkaz zůstávají významnou kapitolou v historii české hudby a opery. Novotná byla nejen ikonickou operní hvězdou, ale i symbolem kulturního spojení mezi Evropou a Spojenými státy. Její interpretace českých skladatelů, zejména Dvořáka a Smetany, přispěla k šíření české hudby po celém světě.

Dnes je Jarmila Novotná vzpomínána jako jedna z nejvýznamnějších českých operních pěvkyň 20. století, jejíž kariéra ovlivnila nejen českou, ale i mezinárodní operní scénu.