ČASOPIS MINCE A BANKOVKY Jediný v Čechách a na Slovensku. Získáte exkluzivně pouze u nás.
ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (38) Jídelní známky III
Nejmladšími známkami, za které bylo možné pořídit polední jídlo, jsou ražby s nominální hodnotou (1) OBĚD.
Existuje jich řada typů a možno konstatovat, že všechny jsou z minulého století, převážně však z období první republiky. Zatímco u předchozích ražeb s příbory lze o výrobcích nanejvýše spekulovat, největší podíl těchto známek tvoří produkty závodu Karnet a Kyselý založeného roku 1905. Pouze několik ražeb je přisouzeno firmě I. B. Pichl Praha, u části materiálu je zhotovitel zatím neznámý.
Publikace Známky pražských pohostinských podniků autorů Z. Likovský, B. Kuchař a I. Světlá-Dubská uvádí 28 známek s hodnotou OBĚD, z nichž je 26 takto označeno na rubu. Podle uveřejněné typologie razidel firmy Karnet a Kyselý, Praha Žižkov jde o rubní razidla 20–23 a 25 (Likovský – Karnet – Světlá-Dubská 2000, 1751). O oblibě těchto motivů vypovídají varianty, vzniklé při výrobě nových razidel, jež nahradila větším objemem ražby nástroje opotřebované či poškozené. Ražby z rubních razidel přisouzených firmě Karnet a Kyselý a jejich varianty jsou na vyobrazení č. 1, ruby známek pravděpodobně téhož původu viz vyobrazení č. 2. Vývoj v ikonografii jídelních známek patrně dokumentují ražby smíchovské pivovarské restaurace U Zlatého anděla (obr. 3) na Švarcenberkově tř. 1 (dnes Nádražní), čp. 2222.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
Peníze v moderních českých dějinách Rozhovor s autorem knihy
Knih o penězích nebude patrně nikdy dost. „Naše“ téma se dá rozebírat z mnoha a mnoha úhlů.
Jeden z nových pohledů nabízí kniha z pera mladého autora, historika Romana Vondry, která vyšla v nakladatelství Academia. S autorem jsme si o ní krátce popovídali...
Pro koho je vaše kniha určena?
Kniha je určena pro široké spektrum zájemců. Může být odrazovým můstkem pro začínající numismatiky, neboť hodně numismatického materiálu ukazuje a přináší i řadu praktických rad, může sloužit studentům, alespoň těm, kteří s historií, dějinami ekonomiky a peněžním a měnovým vývojem v rámci svých oborů přijdou do kontaktu. Ale myslím, že to spektrum čtenářů může být dost široké, ne každý si může větší sbírku finančně dovolit a řada mezidobových srovnání může být zajímavá, jak vymírají pamětníci, můžeme se toho od generací našich dědečků a babiček dozvědět stále méně. Za mého dětství ještě člověk tu a tam narazil na pamětníky narozené před rokem 1900, dnes jsou již všichni po smrti. Má babička pamatovala ještě velkou hospodářskou krizi, v té době jí bylo zhruba dvacet, dnešní děti již mají babičky narozené někdy kolem roku 1950. Zkrátka je to takové ohlédnutí. Peníze jsou zkrátka, ať chceme či nechceme, součástí našich životů. Komunisté se svými sny, že je zruší, byli úplně vedle. Já ani navíc nevěřím na futuristické předpovědi o tom, že jednou zůstanou jen platební karty. Umíte si představit, že budou mít terminály i majitelé drobných krámků na vesnicích, umíte si představit, že babička odněkud z Krkonoš bude zadávat pin , když si půjde jen pro pět housek a mléko? Já tedy ne. Už dnes to v mnohých obchodech dost zdržuje. A co teprve děti? Ty platební karty mít nebudou nikdy, to by bylo legislativně dost složité. Ty si budou vždy kupovat čokoládu a bonbóny za kapesné.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013.