Úvod do grošového období (8) Literatura k určování grošových mincí
Nejrůznějším mincovním nominálům různých zemí středověké Evropy, často i ražbám různých větších či menších provincií je věnovaná celá řada dílčích i komplexních zpracování.
Není cílem tohoto přehledu podat vyčerpávající přehled literatury pro určování všech mincí grošového období. Účelem tohoto přehledu je přinést výčet té nejzákladnější, v českých podmínkách nejpoužívanější a v současné době nejdostupnější literatury, se kterou se může badatel, sběratel nebo zájemce o problematiku grošových mincí setkat ať už v aukčních katalozích nebo při snaze určit a zařadit vlastní numismatický materiál.
Itálie
Ražbami středověké Itálie se zabývá komplexní katalog Corpus Nummorum Italicorum, s jehož vydáváním začal roku 1910 italský král Vittorio Emmanuele III.
Francie
Komplexním přehledem francouzských středověkých stříbrných mincí je příručka amerického autora Jamese Robertse: The Silver Coins of Medieval France, vydaná v New Yorku v roce 1996.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2011
Medaile Šporkova Řádu sv. Huberta z roku 1723 Zajímavé ražby z Nume.cz
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679).
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679), který se průběhu válek v 17. století vypracoval ze zchudlého šlechtice na předního generála mocnářství, a kterému císař za vítězství nad Turky udělil titul hraběte a následně v roce 1664 získal dědičný titul říšských hrabat.
František Antonín Špork zahájil studia u jezuitů v Kutné Hoře, později pokračoval na právech a filozofii v Praze. Po jejich ukončení procestoval v letech 1680-1681 Francii, Nizozemí a Anglii. Zejména na něj zapůsobil pobyt ve Versailles, kde jej okouzlil nádherný zámecký areál s bohatou uměleckou výzdobou, stejně jako společenské akce a hony. V císařských službách získal vysoké hodnosti císařského komorníka, královského místodržitele a skutečného tajného rady. Je však nesporné, že pro evropskou rodovou šlechtu dlouho zůstával jen synem pobělohorského zbohatlíka.
Je zřejmé, že jeho projevy vnější okázalosti a ambiciózní reprezentace zakrývaly osobní komplexy a nenaplněné tužby. Po zkušenostech s politickou kariérou se zaměřil na duchovní život, kulturu a umění. Patřil mezi nábožensky velmi svobodomyslné a tolerantní osobnosti své doby. Jeho palác na Novém Městě pražském, zámek v Lysé nad Labem a od roku 1705 budovaný barokně bohatě zdobený komplex lázní, zámku, špitálu, knihovny a divadla v Kuksu se staly středisky společenského a kulturního ruchu mimořádného rozsahu. Na jeho uměleckých zakázkách pracovalo mnoho významných představitelů evropského barokního umění. Od roku 1701 pořádal divadelní představení, v letech 1724–1734 otevřel první stálou italskou operu v Čechách, působící střídavě v Praze a v Kuksu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
ZLATÉ MINCE .CZ
