Pražská mincovna patřila mezi pracoviště, která nebyla zřízena za účelem zpracování nově vytěženého drahého kovu (jako Kutná Hora a Jáchymov), ale v systému výroby peněz plnila jinou úlohu. Od samotného počátku své existence byla závislá na dovozu vstupní suroviny, což v 16. století podstatným způsobem ovlivňovalo její produkční možnosti. Oficiálně byla stálá vládní mincovna v Praze zřízena roku 1535. Její hlavní výrobní program byl zpočátku orientován výhradně na ražbu plnohodnotných obchodních mincí (zlatých českých dukátů a stříbrných tolarů, půltolarů a čtvrttolarů), které využívali finanční specialisté českého oddělení dvorské komory (zřízeného v Praze roku 1527) pro úhrady zahraničních pohledávek českého krále a pro potřebu samotného panovníka a jeho dvořanů, neboť se jednalo o mince po celé Evropě obecně akceptované. Stříbrné mince nižších hodnot krejcarové měny a drobné nominály se v pražské mincovně začaly vyrábět až od roku 1561, kdy se Ferdinand I. neúspěšně pokoušel přizpůsobit výrobu českých mincí říšskému měnovému systému, dočasně zavedenému roku 1559. Po měnové reformě roku 1573, kterou se český stát vracel k vlastnímu samostatnému měnovému systému, byl program pražské mincovny redukován na ražbu dukátů a tolarů a také na remonetarizaci starších z oběhu stahovaných ražeb krejcarových, ze kterých se i v Praze začaly razit nové hlavní běžné mince české zemské měny (tzv. bílé groše).

Podstatnou změnu ve funkci pražské mincovny přinesl až chystaný přesun trvalého sídla panovnického dvora z Vídně do Prahy.Tuto změnu sídelní struktury habsburského soustátí připravoval již Maxmilián II. (1564-1576), ale de iure byla uskutečněna až za vlády Rudolfa II. roku 1583. Pražská mincovna tak vedle zajištění dostatečného množství drobných a běžných českých mincí pro potřeby stále rostoucího počtu obyvatel pražských měst začala znovu produkovat pro panovnický dvůr ve zvýšené míře zlaté dukáty a stříbrné tolary, a také reprezentační mince v podobě do té doby nebývalých hmotnostních násobků dukátů a tolarů.

Hlavní stříbrnou obchodní mincí ale zůstával tolar. Právě v případě této mince ovlivnil císař Rudolf II. její vnější podobu podstatným způsobem, a to především z hlediska uměleckého ztvárnění panovnické symboliky. Tradiční heraldické pojetí bylo nahrazeno novým zobrazením císařského orla podle předlohy italského medailéra Antonia Abondia. Původní umělecká kvalita předlohy císařského dvorního medailéra sice nemohla být méně zkušenými výrobci razidel reprodukována v původní kvalitě, přesto se toto neobvyklé ztvárnění císařského orla užívalo na českých tolarových ražbách až do roku 1603.

Replika pražského tolaru z roku 1580 představuje nejstarší verzi uměleckého ztvárnění podoby mladého císaře Rudolfa II., užívaného na lícní straně českých tolarových mincí. Rubová strana s císařským orlem se však již kvalitní umělecké předloze Abondiově výrazně vzdálila.

Prof. PhDr. Petr Vorel, CSc.