Investiční zlaté slitky.

BAHAMSKÝ DOLAR Monetární systém a stručná historie
Bahamský dolar je měnovou jednotkou karibského ostrovního státu Bahamy.

Jeho ISO 4217 kód je BSD (někdy též BS$ ). Do oběhu se dostal v květnu 1966, kdy nahradil tehdy používanou bahamskou libru1. Pojmenování dolar má bahamská měna společně s několika měnami států po celém světě. Jedna setina dolaru se nazývá cent (1/100).

Prvním emitentem bahamských bankovek byla Bank of NassauA, která uvolnila první bankovky v rámci emise ND (1870‘s) Issue (bankovky Pick#A1; Pick#A3 & Pick#A4A). Poslední emisí bankovek před náhradou libry za dolar byla emise ND (1953) Elizabeth II Issue, zastoupená bankovkami o nominální hodnotě 4 a 10 šilinků (Pick#13 & 14) a 1 a 5 liber (Pick# 15 & 16). Emitentem těchto bankovek, stejně jako bankovek z období let 1919 – 1965 byl Bahamas GovernmentB. Od roku 1968 do roku 1973 emitentem bankovek byl Bahamas Monetary AuthorityC. Až v roce 1974 (po současnost) byla ustanovena centrální banka jako jediný bankovní dům na území Baham (Central Bank of the BahamasD).

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2017.

Heraldika na mincích a medailích (2) Středověk – krása střídmosti a sdělnosti
Pro heraldiku bylo celé 14. a částečně i 15. století zlatým věkem.

Erby byly vytvářeny a užívány s respektem a přirozeným vkusem. Tomu také odpovídala péče věnovaná jejich provedení. Obsah i forma byly v rovnováze. To všechno platilo také pro mincovní obrazy. Jejich umělecká úroveň snese bez potíží srovnání se znaky na gotické architektuře, v knižní i na nástěnné malbě, na tapiseriích i na dílech uměleckého řemesla.

Jednoho zimního dne roku 1300 přijal král Václav II. na pražském hradě svého kancléře Petra z Aspeltu provázeného třemi cizinci. Kancléř, jinak také basilejský arcibiskup a vynikající diplomat, byl pro krále Václava, předposledního Přemyslovce na českém trůnu, nenahraditelným rádcem. Také toho dne přicházel v závažné věci. Na řadě byla mincovní reforma, kterou kancléř pomáhal připravovat. Král věřil, že Rinieri, Appardi a Cino, tři odborníci z Florencie, které Petr z Aspeltu angažoval, odevzdají dobrou práci. A nezklamal se. Ještě v červnu téhož roku byla zaražena jeho „věčná mince“ pražský groš.
Nové platidlo sice nebylo věčné, razilo se však takřka 250 let a jeho význam byl už na počátku mimořádný. Pražský groš se stal jedním ze symbolů politické a ekonomické síly Českého království ve 14. století. Tomu odpovídala i výtvarná podoba mince. Šťastně se v ní snoubily umělecké vlivy italské a francouzské, tedy ne už jen německé, jako v minulém století. Razidla byla prací italských mistrů a inspirací byl francouzský groš z Tours.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU