Národní numismatické centrum Nový výstavní prostor
V pasáži České národní banky na pražských Příkopech provoz Národního numismatického centra. V patře nad prodejnou České mincovny najdete expozici historických mincí a také unikáty z archiv České mincovny.
Na více než třech stech metrech čtverečních připravila Česká mincovna prostory, které mimo prodejny nabízí konferenční sál a expozici historických mincí určenou pro odbornou i širokou veřejnost. Na její přípravě se podí leli přední čeští odborníci z oboru numismatiky,
část v ystavených exponátů pochází i od České numismatické společnosti. Autory stálé části expozice jsou Luboš Polanský a Jiří Militký. „Soubor mincí, který jsme pro Národní numismatické centrum připravili, mapuje více než tisíciletou historii českého mincovnictví. Jde o přehled ražeb od desátého století až do vzniku České republiky a většinu exponátů reprezentují originály,“ vysvětluje Jiři Militký, mimo jiné autor výstavy Pražská mincovna, která se konala v roce 2009 v Muzeu hlavního města Prahy a o níž jsme vás též informovali.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
MAĎARSKÝ FORINT Vývoj, katalogizace, významné emise
Na území Maďarska je platnou měnovou jednotkou maďarský forint, která má určený mezinárodní kód dle ISO 4217 HUF.
Běžně se však mimo HUF používá symbol Ft. Setinou forintu je tzv. fillér. Ten byl zaveden v uherském měnovém systému roku 1892, kdy byla na území Rakouska–Uherska zavedena rakousko–uherská koruna. Fillér se tedy stal 1/100 uherské koruny. Od té doby zůstal dílčí měnovou jednotkou až dosud, i když došlo ve vývoji měnových jednotek v Maďarsku k několika zásadním změnám (viz dále).
Označení forint pochází od jména italského města Florencie, ve 13. století se tam razily mince s názvem fiorino d‘oro. Do oběhu byl forint v Maďarsku zaveden v polovině roku 1946, kdy došlo k výraznému znehodnocení předchozí měnovou jednotku pengő. Hyperinflační stav byl příčinou nezvykle velkého poměru nastupujícího forintu a končící pengő. Jeden forint byl v té době směnitelný za 4×1029 pengő. Pokud jde o značení měnové jednotky na bankovkách, platilo již v roce 1878, kdy došlo k vytvoření Rakousko–uherské banky, že označení měnové jednotky bylo odlišné na reverzu a averzu. Na jedné straně (R) byl text německý a měna se označovala jako gulden, kdežto na straně druhé (A) to byl forint (sing.) nebo forintot (plurál). Jako příklad můžeme uvézt bankovky # PS174–177 z roku 1849.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
