Komunistická strana Československa – československá parlamentní levicová strana, založená 14. až 16. května 1921 na ustavujícím sjezdu v Praze.

Prvním předsedou KSČ byl na ustavujícím sjezdu na pražských Vinohradech zvolen Václav Šturc, místopředsedy se stali Bohumír Šmeral a Václav Bolena. Členové se rekrutovali převážně z odštěpené části Československé sociální demokracie, která se rozdělila po generální stávce v roce 1920. KSČ představovala sílu, s níž se na politické scéně muselo počítat: v parlamentních volbách roce 1925 skončila druhá, když ji dalo hlas více než 930 tisíc voličů. V tom samém roce se strana přiklonila k bolševismu a o čtyři roky později se ve vedení usadila frakce vedená Klementem Gottwaldem. Přesto, že řada zakládajících členů partaj opustila, veřejná podpora byla dále velmi silná.

V době druhé světové války byla KSČ německou okupační mocí zakázána a přešla do ilegality.
V roce 1945 se stala součástí Národní fronty, v níž měla rozhodující vliv. V poválečné euforii se KSČ vedená Gottwaldem stala vítězem voleb v českých zemích. Na Slovensku však takovou podporu neměla a skončila daleko za vítěznou Demokratickou stranou.
25. února 1948 převzali komunisté v Československu moc, když prezident Edvard Beneš neodolal nátlaku a všechny Gottwaldovy požadavky přijal. KSČ se stala vedoucí stranou, s níž byla sociální demokracie násilně sloučena, Československou stranu socialistickou pak ovládli komunistům loajální funkcionáři. Začalo znárodňování soukromých podniků. V padesátých letech, po vzoru stalinského hledání vnitřního nepřítele, docházelo k vykonstruovaným procesům. Mezi popravenými členy KSČ byl například i její bývalý generální tajemník Rudolf Slánský.
Komunistický aparát ve velké míře pronásledoval lidi s odlišným politickým názorem, nejkřiklavějším byl zrůdný proces s Miladou Horákovou, kterou soud nechal popravit. Ve vězení často končili také duchovní a vojáci, kteří proti nacistům bojovali na západní frontě, zejména piloti RAF. Po Stalinově smrti došlo k uvolnění, režim své odpůrce ale dále pronásledoval.

V šedesátých letech se ke slovu začal hlásit reformní proud reprezentovaný Alexandrem Dubčekem, jehož vizí byl takzvaný socialismus s lidskou tváří. Snahy ukončila invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Následovalo období normalizace, kterou příliš neovlivnil ani nástup sovětského generálního tajemníka Michaila Gorbačova a jeho pěrestrojky. Po rozpadu Československa se právní nástupkyní KSČ stala Komunistická strana Čech a Moravy.