Slovenské národní povstání (SNP) – organizovaná ozbrojená vzpoura proti německé okupační moci na území Slovenska. SNP vypuklo 29. srpna 1944 a zapojilo se do něho několik národností: kromě Slováků také Češi, Rusové, Poláci, Rusíni, Jugoslávci, Rumuni, Bulhaři, Francouzi a další.

S jarem roku 1944 začalo na Slovensku sílit partyzánské hnutí, podporované jak z Moskvy, tak i z Londýna.
Připravované povstání mělo původně vypuknout v koordinaci s postupem Rudé armády. Plán předpokládal obsazení Dukelského průsmyku slovenskými divizemi, které připraví půdu pro postup sovětských vojsk na území státu. Hlavní povstaleckou silou byla 1. československá armáda.
Povstání však začalo předčasně. Velení Rudé armády proto pověřilo 1. a 4. ukrajinský front, aby v co nejkratším čase uskutečnil vojenskou operaci na pomoc SNP.
Německá strana už mezitím ztratila důvěru ve slovenskou armádu, která měla bojovat na její straně a rychlým zásahem odzbrojila východoslovenské jednotky. To se z německého pohledu ukázalo jako významný strategický čin. Místo snadného průchodu Dukelským průsmykem tak musela Rudá armáda, podpořená Prvním československým armádním sborem, složitě a za obrovských ztrát, dobývat mohutně opevněné Karpaty.

Krátce po vypuknutí povstání vystoupila z ilegality Slovenská národní rada, jejímž vládním a výkonným orgánem se stal Sbor pověřenců s předsedy Karolem Šmidkem a Vavro Šrobárem. Centrem SNP se stala Banská Bystrica.
Povstalci zpočátku kontrolovali poměrně rozsáhlé území, na severu přibližně vymezené městy Žilina a Poprad, na jihu ovládali města Topoľčany a Banskou Štiavnici. Také vojenská síla nebyla zanedbatelná: jednotky disponovaly čtyřiadvaceti tanky, převážně lehkými LT-35, LT-38 a LT-40 z výzbroje československé armády, i německými tanky PzKpfw III a několika stíhači tanků Marder. Obranu podporovalo dělostřelectvo a tři obrněné vlaky. Mobilizováno bylo na 60 tisíc mužů, z hor sestoupilo na 12 tisíc partyzánů. Problémem se však stal nedostatek zbraní a munice, který nevykompenzovaly ani dodávky ze SSSR a USA. Letectvo se skládalo z prvorepublikových stíhacích strojů Avia B-534, pozorovacích Letov Š-328, které však byly ve své době už zastaralé a dvou ukořistěných strojů Messerschmitt BF 109G. Významnou podporou povstání se stala 128. československá samostatná stíhací peruť v SSSR (1. čs. stíhací letecký pluk), která přistála na letišti Tri duby. Piloti operovali na výkonných stíhačkách Lavočin La-5FN a způsobovali německé armádě značné ztráty. Jedním z pilotů byl i slavný český stíhač František Fajtl.

Povstání dále podporovaly výsadky hlavně ze Sovětského svazu, v menší míře pak i z Anglie.
Německé převaha, zejména v těžké technice, však byla obrovská a povstalci byli postupně vytlačeni do hor, kde přešli na gerilový způsob boje. 3. listopadu 1944 byli zajati povstalečtí velitelé Rudolf Viest a Ján Golián a po transportu do Německa popraveni. Ustoupivší jednotky trpěly nejen útoky německé armády, ale strádaly také hladem a zimou. Přesto některé partyzánské skupiny dokázaly vzdorovat celou zimu a po příchodu Rudé armády se podílely na osvobozování Československa.