Velká Morava – státní útvar západních Slovanů, známý také jako Velkomoravská říše. Rozkládal se převážně na území dnešní Moravy, západního Slovenska a Maďarska. V době největšího rozmachu zasahovala Velká Morava i na české, německé, rakouské, rumunské a polské území.
Prvním písemně doloženým vládcem Velké Moravy byl kníže Mojmír I. Sídlo jeho Moravského knížectví se pravděpodobně nacházelo v Mikulčicích na jižní Moravě. V roce 833 významně rozšířil své území vpádem do sousedního Nitranského knížectví a sesazením jeho vládce Pribiny, který se pak usadil v Panonii. (pozn.: názvy Moravské a Nitranské knížectví vytvořili až novodobí historikové).
Nástupcem Mojmíra I. se roku 846 stal jeho synovec Rastislav, za jehož vlády na Moravu dorazili věrozvěstové Konstantin a Metoděj. Na knížecí stolec, tehdy ještě ne příliš silného státu, mu dopomohl panovník Východofranské říše Ludvík Němec II., který si od Rastislava sliboval podřízenou podporu. Ten se ale s rolí poslušného vazala nechtěl smířit, a tak v roce 850 s říší přerušil kontakty. Napětí se zvýšilo poté, kdy Rastislav ze země vyhnal latinské kněze, aby tak dále omezil vliv Franků. Ludvík se rozhodl Rastislava ztrestat a v roce 855 upořádal vojenskou výpravu, která dorazila až branám knížecí pevnosti. V následné bitvě však velkomoravské vojsko Franky na hlavu porazilo a pronásledovalo je až za Dunaj. Franská hrozba však trvala i nadále. Aby Rastislav zvýšil prestiž své země, požádal o křesťanskou misii. Nejprve v Římě, a když odpověď nepřicházela, obrátil se k byzantskému císaři Michalovi III.
Ten zareagoval vstřícně, a tak roku 863 na Moravu dorazili soluňští bratři Konstantin a Metoděj. Kázali ve staroslověnském jazyce, mezi obyvatelstvem si proto rychle získávali oblibu. Rok poté na Moravu opět vpadl Ludvík Němec se svým vojskem. Rastislav se tentokrát musel podřídit Východofranské říši a navíc umožnit návrat vyhnaným kněžím. Cyrilometodějská misie přesto pokračovala dále a nepřerušil ji ani další Ludvíkův vpád v roce 869. Svatý Metoděj byl navíc papežem konečně uznán jako moravsko-panonský biskup, čímž došlo k upevnění mocenského postavení Velké Moravy.
Život druhého velkomoravského vládce však skončil neslavně. Jeho synovec Svatopluk, kterého Rastislav pověřil vládou nad Nitranským knížectvím, se spojil s Východofranskou říší a uznal její svrchovanost nad svým územím. To Rostislav vnímal jako zradu a navíc se oprávněně obával, že bude vystaven hrozbě útoku z více stran. Proto se rozhodl Svatopluka svrhnout. Připravená léčka však kvůli vyzrazení nevyšla a byl to naopak Rastislav, kdo se stal zajatcem. Svatopluk strýce vydal jeho východofranskému odpůrci králi Ludvíku II. Němci, který Rostislava nechal oslepit a doživotně věznil v Bavorsku.
Očekávané odměny v podobě dosazení na velkomoravský trůn se ale Svatopluk nedočkal. Místo toho poslal Ludvík dva franské markrabí Viléma a Engelšalka, kteří v zemi působili jako správci.
V roce 871 vypuklo proti cizí nadvládě povstání, do jehož čela se postavil Slavomír. Následný franský vpád sice Moravané odrazili, Ludvík II. Němec se s porážkou ovšem smířit nehodlal a poslal další vojenskou výpravu, v jejímž čele měl stát právě Svatopluk. Ten se však v poslední chvíli přidal na stranu moravských povstalců a Frankové byli drtivě poraženi.
V roce 874 král Ludvík uznal sílu Velké Moravy a se Svatoplukem, který se zavázal odvádět Frankům poplatky, uzavřel mír. Tím se kníže zbavil stále trvající hrozby a otevřel si cestu k vlastní expanzi. Za Svatoplukovy éry dosáhla Velká Morava svého vrcholu a stala se skutečnou evropskou velmocí s vlastní církevní správou a arcibiskupem. Staroslověnština byla navíc uznána jako oficiální liturgický jazyk.
V roce 894 Svatopluk zemřel. Jeho nástupce Mojmír II. musel čelit útokům Východofranské říše a později i Maďarů.
Počátkem desátého století se boji vyčerpaná Velkomoravská říše rozpadla na menší samosprávná území. Podle některých historiků přispěly k úpadku Velké Moravy také mohutné záplavy, které postihly její centrální území.
