Jan Evangelista Purkyně (18. prosince 1787 – 28. července 1869) – světově uznávaný český vědec. Je pokládán za spoluzakladatele cytologie, vědního oboru zabývajícího se studiem buněk.
Jan Evangelista Purkyně se narodil na libochovickém zámku, kde jeho otec působil jako správce šlechtického panství Dietrichsteinů. Základní školu absolvoval v Libochovicích, kde na sebe upozornil též hudebním talentem. Už v jedenácti letech nastoupil na gymnázium v Mikulově, které patřilo katolickému řádu piaristů. Když mu bylo sedmnáct, úspěšně ukončil školu a stal se členem řádu, v němž pak působil jako učitel a zároveň se zajímal o různé vědní obory. V roce 1806 ho oslovila novodobá německá filozofie: seznámil se s ní, když vyučoval v Litomyšli. Aby se mohl naplno věnovat dalšímu vzdělávání, vystoupil ve dvaceti letech z řádu a odešel do Prahy, kde zahájil studium filozofie.
Na živobytí si vydělával jako vychovatel ve šlechtických rodinách. Od roku 1810 působil u barona Hildprandta, jehož syn studoval báňskou školu ve Štiavnici. Toto období ho motivovalo k dalšímu studiu, a tak v roce 1814 nastoupil na pražskou lékařskou fakultu. Poté, kdy obhájil doktorskou práci, nastoupil na fakultě jako asistent. Překážkou k získání profesury byly jeho vlastenecké názory, které mocnářské úřady vnímaly s velkou nelibostí. Když se tedy uvolnilo místo na katedře fyziologie v tehdy pruské Vratislavi, změnil působiště. Za Purkyněho se údajně přimlouval i slavný básník a prozaik Johann Wolfgang Goethe, který se kromě jiného zabýval též biologií.
Ve Vratislavi, kam odjel v roce 1823, nebyl kolegy ani studenty zpočátku příliš vítán. Prusové o rakouské vědě neměli valného mínění, nicméně Purkyně si svými znalostmi i vlídným přístupem získal brzy respekt. V roce 1827 se oženil s Julií Rudolphi, dcerou berlínského profesora Rudolphiho, jenž byl jeho zastáncem.
Šťastné manželství však netrvalo dlouho. Vratislav v roce 1832 dostihla cholera, která připravila o život jejich dvě dcery. O dva roky později pak Purkyně přišel o matku a krátce potom i o manželku. Z rodiny mu zůstali dva synové, z nichž starší Emanuel se stal přírodovědcem a mladší Karel malířem. Tragické období Purkyně překonal i díky výzkumu, jemuž se zcela oddal.
Za vratislavského období publikoval výsledky svých bádání, které mu otevřely bránu mezi elitu světové vědy. Nejvýznamnější spis De cellulis antherarum fibrosis nec non de granorum pollinarium formis commentatio phytotomica z roku 1830, byl oceněný Monthyonskou cenou Francouzské akademie. V roce 1832 Purkyně získal kvalitní Plösslův mikroskop, s jehož pomocí mohl výzkum ještě zdokonalit.
Na sjezdu německých přírodovědců a lékařů v roce 1837 v Praze formuloval svoji průkopnickou buněčnou teorii.
Natrvalo se však do Prahy vrátil až v roce 1850. Už o rok později se mu podařilo prosadit zřízení samostatného ústavu fyziologie, podobně jako za jeho působení na vratislavské univerzitě.
Jan Evangelista Purkyně byl také propagátorem českého a slovanského písemnictví a kultury, překládal z němčiny a italštiny texty významných autorů, psal poezii. Ve Vratislavi se spřátelil s českým obrozeneckým básníkem a prozaikem Františkem Ladislavem Čelakovským.
V roce 1853 začal vydávat časopis Živa, který jako nejstarší český přírodovědecký časopis, vychází dodnes.
Za kuriozitu lze považovat Purkyněm sestrojená učební pomůcka, která na principu animace, přibližovala funkci lidského srdce.
Jan Evangelista Purkyně na pražské univerzitě aktivně působil až do věku osmdesáti let. Za svého života se stal členem mnoha významných vědeckých spolků a dosáhl řady ocenění. Mimo jiné obdržel pruský řád Červeného orla 2. třídy, stal se nositelem Leopoldova rytířského řádu nebo ruského řádu svatého Vladimíra 3. třídy. Byl členem londýnské Královské společnosti, vídeňské a pařížské akademie věd. Jan Evangelista Purkyně zemřel 28. července 1869 v Praze.
