1973 - b.k. - 50 Kčs - 25. Výročí února

Únor 1948 – označení pro komunistický převrat, který se uskutečnil 25. února 1948. Za vlády KSČ byl prezentován jako Vítězství pracujícího lidu, případně Vítězný únor.

Vedení československých komunistů se na převzetí moci v zemi připravovalo už v sovětském exilu, když bylo zřejmé, že nacistické vojenské mašinerii na bojištích dochází dech. V euforii po skončení války se komunisté, vedení Klementem Gottwaldem, který se stal předsedou vlády, opírali o poměrně značnou podporu veřejnosti, zejména v Čechách.

Jejich snaha o ovládnutí policie (tehdy označovaná jako bezpečnost) vedla až k vládní krizi v roce 1948. Ve vyhrocené situaci podali nekomunističtí ministři 20. února na protest demisi. Tím ovšem Gottwaldovi nahráli. Komunistický předák začal prosazovat své představy o složení vlády a žádal prezidenta Beneše, aby demisi přijal. Po stupňujícím se nátlaku mu prezident 25. února vyhověl.

Únorový převrat znamenal nastolení vlády jedné strany, která postupně potlačila demokratické instituce i svobodu slova. V padesátých letech vyvolala vládnoucí garnitura, inspirovaná stalinistickou tezí o hledání vnitřního nepřítele, řadu zinscenovaných procesů, ve kterých likvidovala své protivníky i zcela nevinné lidi. Mezi popravenými byla i odpůrkyně režimu Milada Horáková. Justiční vraždy se ale nevyhýbaly ani nepohodlným komunistickým činitelům: na popravišti skončil například bývalý generální tajemník KSČ Rudolf Slánský. Po krvavých padesátých letech přišlo uvolnění, které vyvrcholilo takzvaným Pražským jarem, pokusem komunistických reformátorů zavést socialismus s lidskou tváří. Po potlačení křídla vedeného Alexandrem Dubčekem a obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy nastalo období normalizace, které prakticky trvalo až do takzvané Sametové revoluce v roce 1989.