Antonín Zápotocký (19. prosince 1884 - 13. listopadu 1957) – český politik a komunistický funkcionář. Později se stal československým prezidentem.

Antonín Zápotocký se narodil v Zákolanech nedaleko Kladna. Jeho otcem byl dělnický aktivista a spoluzakladatel sociálnědemokratické strany Ladislav Zápotocký. Antonín se vyučil kameníkem a brzy se zapojil do politiky: působil jako funkcionář v sociální demokracii, od roku 1911 až do začátku první světové války pak pracoval jako redaktor stranického listu Svoboda. Po vypuknutí konfliktu narukoval a byl odvelen na frontu. Účastnil se bojů v Haliči, Srbsku i na italské frontě. Po válce se vrátil k činnosti v sociální demokracii, angažoval se ve frakci, z níž později vznikla KSČ. Patřil k hlavním organizátorům generální stávky na Kladensku v prosinci 1920, za což byl na devět měsíců vězněn. Po propuštění vstoupil do Komunistické strany a zakrátko se stal jejím generálním tajemníkem.

Ve třicátých letech působil v komunistických rudých odborech, organizoval hornickou mosteckou stávku (1932), která vešla do dějin, jako jeden z největších protestů v meziválečné Evropě.

Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se Zápotocký i s manželkou pokusil emigrovat do Sovětského svazu, na hranici byl však zadržen a po celou válku vězněn. Nejprve na pražském Pankráci, pak v Drážďanech a nakonec v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg.

Po osvobození se naplno zapojil do politického života. Stal se předsedou Ústřední rady odborů, poslancem a členem Ústředního výboru KSČ. Po převratu v roce 1948 se stal předsedou československé vlády a po smrti Klementa Gottwalda v roce 1953 prezidentem republiky.

Antonín Zápotocký byl také spisovatelem, dvě jeho nejznámější díla Vstanou noví bojovníci a Rudá záře nad Kladnem, byla zfilmována.

Jako vysoký státní představitel nesl odpovědnost za zločinné praktiky totalitního režimu. Mezi značnou částí obyvatelstva byl však díky svému skromnému vystupování, i díky nekritické chvále médií podřízených komunistické straně, poměrně oblíben.