Ján Hollý (24. březen 1785 - 14. duben 1849) – slovenský básník, národní buditel a překladatel. Byl nejvýznamnějším autorem píšícím ve slovenštině kodifikované Antonem Bernolákem.
Ján Hollý se narodil v zemědělské rodině v obci Borský Mikuláš. Po gymnáziích ve Skalici a Prešpurku (Bratislavě), zahájil v roce 1802 studium filozofie v Trnavě, kde tamtéž později vystudoval i teologii. Na kněze byl vysvěcen v roce 1808 a nastoupil jako kaplan do západoslovenské obce Pobedim. Poezií se začal zabývat už za studií, kde se setkával s významnými slovenskými vlastenci.
Svá vrcholná díla vytvořil za působení v obci Madunice, kam jako katolický farář nastoupil v roce 1814. Ovlivněn nádherným prostředím psal přírodně lyrické básně, ale zabýval se též překlady antických básníků. To mělo zásadní vliv i na jeho projev. Díla Svatopluk (1833), Cyrillo-Medhodiada (1835) a Sláv (1839), tematicky spadající do období Velkomoravské říše, koncipoval ve stylu antického eposu. Slováky ostatně považoval za přímé potomky obyvatel Velké Moravy a Slovensko za centrum starobylé Svatoplukovy říše.
Kromě eposů tvořil hojně i kratší díla, jež nazýval selankami.
V roce 1843 zachvátil Madunice rozsáhlý požár, který zničil i faru a kostel. Sám Hollý utrpěl zranění a přišel o veškerý majetek. Odešel proto na odpočinek do Dobré Vody, kde se už usadil natrvalo.
Ján Hollý byl nejvýznamnějším básníkem píšícím v Bernolákově slovenštině. Přesto se vyslovil pro novou kodifikaci jazyka podle Ľudovíta Štúra. Ten ho, společně s dalšími národními buditeli Jozefem Hurbanem a Michalem Hodžou, v Dobré Vodě osobně navštívil a požádal o podporu.
V Dobré Vodě, kde Hollý v roce 1849 zemřel, byl o šest let později nad jeho hrobem odhalen pomník. V Madunicích pak jeho téměř třicetileté působení připomíná památník stojící před tamním římskokatolickým kostelem. Na Hollého dílo navázali především Andrej Sládkovič a Pavol Orságh Hviezdoslav.