Martin Benka (21. září 1888 - 28. června 1971) – slovenský malíř, ilustrátor, výtvarný pedagog a esperantista. Vystupoval také pod pseudonymy Marko Betýn a Janko Synevin.
Martin Benka se narodil v záhorácké obci Kiripolec (dnešní Kostoliště) nedaleko Malacek. Pocházel z početné a chudé rodiny, otec byl tesařem a drobným zemědělcem, matka sezónně vypomáhala při polních pracích.
Benka vychodil lidovou školu v rodné obci a pak docházel do maďarské školy v Malackách. Po vyučení se v profesi malíř – natěrač odešel do Vídně, kde pracoval jako malířský tovaryš.
Talentovaného mladíka však dílčí mechanická práce uspokojit nemohla a prahnul po skutečném umění. Ve Vídni se seznámil s českým novinářem a spisovatelem Janem Langerem, který mu zajistil profesionální školení u malíře Aloise Kalvody. S jeho školou absolvoval praxi v různých končinách Čech, zejména na Šumavě a pravidelně navštěvoval i malebné Moravské Slovácko.
Poprvé vystavoval společně s učitelem Štemberou v roce 1910 v Nové Kotyni, kde představil své chodské studie. Profesně jej významně ovlivnila studijní cesta na Oravu. První zcela samostatná výstava pak přišla v roce 1915 v Rohatci a o dva roky později další ve Strakonicích. Po první světové válce se v roce 1919 usadil v Praze. Období druhého světového konfliktu prožil v Martině.
Benka obvykle zobrazuje nádhernou slovenskou přírodu, do níž působivě zasazuje postavy tamních obyvatel, obdělávajících půdu nebo pracující v horách. Byl také vynikajícím a uznávaným knižním ilustrátorem. Méně známý je Benka také jako sochař a návrhář užitkových předmětů.
Za své dílo obdržel řadu ocenění. Například v roce 1948 se stal laureátem státní ceny, jako první slovenský malíř získal titul národní umělec, v roce 1963 pak Řád republiky za celoživotní dílo.
Martin Benka je považován za jednoho ze zakladatelů moderního slovenského projevu v malbě a kresbě. Zemřel v Malackách, jeho ostatky jsou uloženy na Národním hřbitově v Martině.