Bitva u Slavkova – vítězný střet francouzské armády vedené Napoleonem Bonapartem s vojsky rakousko-ruské koalice. Ve světě známý pod pojmy Battle of Austerlitz nebo Battle of Three Emperors (Bitva tří císařů). Boje vypukly 2. prosince 1805 a celkem se do nich zapojilo více než na sto šedesát tisíc mužů.
Rusko-rakouskou koalici podporovali angličtí diplomaté, kteří se obávali reálné hrozby Napoleonovy invaze na jejich ostrovy. Otevření dalších bojišť by tak oslabilo francouzské síly. Osmadvacátého června 1805 podepsali zástupci Anglie, Rakouska a Ruska spojeneckou dohodu a obě pevninské země vyhlásily Francii válku. Napoleon se chtěl vyhnout bojům na více frontách, proto chystaný vpád do Anglie odložil a vytáhl proti Rakušanům. Těm na pomoc vyrazili Rusové vedení generálem Kutuzovem. Spojenci pod tlakem Napoleonovy Velké armády takticky ustoupili až k Olomouci. Francouzi bez boje obsadili Vídeň i Brno. Bonaparte chápal, že čas hraje proti němu: odpor vůči jeho armádě sílil, na stranu koalice se začalo přiklánět i do té doby spíše neutrální Prusko. Bylo tedy v jeho zájmu, aby k rozhodujícímu střetu došlo co nejdříve. Když na Moravu dorazil i car Alexandr, bylo zřejmé, že otálet nechtějí ani Rusové. Předsunuté jednotky velitele Pjotra Bagrationa, které patřily do Kutuzovovy Podolské armády, vyhnaly francouzskou jízdu z Vyškova a hlavní vojenská masa se dala do pohybu směrem k Brnu. Na místo střetu dorazila 1. prosince.
K prvním potyčkám došlo už časně nad ránem následujícího dne, dopoledne se pak bitva rozhořela naplno. Urputné boje vypukly ve vesnicích Telnice, Sokolnice a Prace.
K masívnímu střetu došlo na vrcholu Staré vinohrady, bojovalo se v okolí Prateckého vrchu a na mnoha dalších místech.
Koaliční vojska doplácela na špatnou komunikaci mezi veliteli jednotlivých armádních sborů, k některým jednotkám se dispozice dostaly až v době, kdy už boje vypukly, jiné se držely instrukcí, které však neodpovídaly aktuální situaci na bojišti. Koordinace vázla, a tak armády nemohly těžit ze své početní výhody. Naproti tomu Napoleon dokázal improvizovat a v rozhodujícím okamžiku využít svých taktických schopností. Po rozdrcení protivníkových křídel se boj odehrával prakticky podle jeho představ. Efektivitě velení jeho generálů pak odpovídal i poměr ztrát. Ty byly až trojnásobné v neprospěch spojenců. Podle některých odhadů mohl být počet těžce raněných a mrtvých na koaliční straně až 24 tisíc. Grande Armée pak přišla přibližně o 8 a půl tisíce bojovníků, z nichž přímo v poli jich bylo zabito asi 1400.
Krvavou bitvu a Napoleonův trumf připomíná Mohyla míru s expozicí, která se nachází na Prateckém kopci.