2018 - Proof - Česká heraldika. Lev. - 10 dukát Ag

Český lev je pojem pro lví heraldickou figuru objevující se na erbech českých panovníků, později na znaku českého státu. Dnes se pod pojmem český lev rozumí „stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí“, který se jako symbol Čech (někdy reprezentoval všechny země Koruny české) objevuje od 13. století, v době vlády Přemysla Otakara I. V podobném významu mu předcházel jednoocasý lev (příčiny přidání druhého ocasu nebyly nikdy jednoznačně vysvětleny), který nahradil přemyslovskou černou plamennou (svatováclavskou) orlici na stříbrném poli. Tato figura se udržela až do současnosti na malém i velkém státním znaku České republiky. Český heraldický lev v červeném poli je současně malým státním znakem ČR.

Český heraldický lev.

O zisku figury lva do znaku také vypráví příslušná heraldická legenda o Bruncvíkovi. Podle kroniky takzvaného Dalimila získal roku 1158 český kníže Vladislav II. od Fridricha Barbarossy královský titul a zároveň jako erb stříbrného lva s jedním ocasem na červeném poli (zde panuje nejednotnost v názvosloví a lze se setkat s pojmem lvice, který má označovat jednoocasého lva, spíše ve starší literatuře, ovšem tento závěr lze považovat za mylný, jelikož lvice v heraldice neexistuje. První nepochybný doklad existence stříbrného dvouocasého lva v červeném poli tak pochází až z roku 1247, kdy jej jako své erbovní znamení přijal z titulu markraběte moravského Přemysl Otakar II.. Mnozí historici se domnívají, že tento symbol používal jako spoluvládce svého otce, krále Václava I. a druhý ocas symbolizoval právě Přemyslovo spoluvládcovství. V roce 1253, když po smrti svého otce, Václava I., nastoupil na český trůn, ponechal si tento erb a začal jej používat jako znak českého krále (pro moravského markraběte si pak vytvořil nový erb s šachovanou orlicí). Tento znak s různými drobnými změnami ve výzdobě zůstal znakem Českého království až do roku 1918 a jako znak Čech až do dnes.