Zpěvák vlastní rukou Václav Neckář dokončil medaili
Příští rok tomu bude půl století, kdy Václav Neckář natočil svůj první velký hit.
Nejen tato událost, ale i vydání nového alba Mezi svými, bylo pádným důvodem k emisi pamětní medaile s jeho portrétem. Její návrh vytvořil známý český muzikant a výtvarník Jaromír Švejdík. Finální sádrovou předlohu nové ražby osobně dotvořil sám Václav Neckář. Emitentem novinky je Pražská mincovna, která navíc vyrobí také limitovanou sérii medailí v neobvyklém černém provedení.
Václav Neckář dorazil do prodejní galerie Pražské mincovny v Obecním domě v doprovodu svého bratra Jana. Tam na něj už čekali nejen zástupci Supraphonu a Pražské mincovny, ale i rytec a medailér Miroslav Schovanec. Ten legendu české populární hudby nejprve krátce zaškolil a potom už se zpěvák chopil nástroje a soustředěně do sádrového modelu budoucí medaile vyryl část fragmentu.
Po Karlu Gottovi a Heleně Vondráčkové bude Václav Neckář teprve třetím novodobým českým zpěvákem, který se může pochlubit pamětní medailí se svým jménem. A podoba této numismatické novinky bude pro mnohé jistě překvapením. „Ražbu jsme chtěli pojmout netradičně, tak, aby se do zpracování návrhu přímo zapojil Václav Neckář. Zároveň nám nešlo o jeho realistickou podobu,“ prozradil výkonný ředitel Pražské mincovny Jan Hrubý.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
Jak se dělá mincovna (4) Shánění zkušeností
Dávat dohromady poznatky a zkušenosti o jakékoli problematice, je vždycky složité a přímá cesta k úspěchu nevede.
Vždycky je dobré, dříve než jdu někam něco obhlížet nebo se na něco ptát, mít teoretické poznatky a vědět, na co se hlavně zaměřit. Nic takového jsme neměli. Museli jsme se spoléhat na pracovníky ČNB, kteří často jezdili do Státní mincovny v Kremnici.
Bylo proto namístě zkusit pro nás vyjednat první návštěvu ve slovenské mincovně. Navíc zde nebyla žádná jazyková bariera. Naše generace, díky dvojjazyčnému vysílání v rádiu a v televizi, neměla se slovenštinou problém. Já jsem dokonce v pátém ročníku na VŠE skládal zkoušku z práva, na kterou jsem se učil výhradně z knížek ve slovenštině. Takže slovenština
byla mým druhým jazykem, ve kterém bych mohl skládat i ústní maturitu.
Bylo tedy pochopitelné, že jsme učinili pokus začít naši zkušební misi v Kremnici. Ale neuspěli jsme. Státní mincovna nedostala souhlas od svých nadřízených z Bratislavy, aby mohla jablonecké nadšence něco učit. Že to nebylo rozhodnutí navěky, to potvrdil čas. Museli jsme poznatky o mincovnictví získat co nejrychleji. Měli jsme před sebou zásadní úkol, začít připravovat projekt nové mincovny. Kde ale začít, když jsme nikdy v žádné
mincovně nebyli a neměli jsme vůbec představu, co chceme vidět.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012.
