100 000 000 Kč 2019 (1. část)
Výroční zlatá vysokohmotnostní mince
Sadou zlatých mincí Karel IV. bylo v roce 1999 dočasně ukončeno vydávání zlaté mince nominální hodnoty 10 000 Kč o hmotnosti jedné troyské unce. Od obnovení jejího vydávání v emisním období 2011–2015 (poprvé v roce 2012 k 800. výročí vydání Zlaté buly sicilské) jsou emise této hodnoty v přehledech České národní banky zvány „mimořádné ražby zlatých mincí“. Má se tím zdůraznit, že nejsou vydávány každý rok ani v rámci cyklů.
Skutečně mimořádnou emisí však bude až mince nominální hodnoty 100 000 000 Kč, kterou ČNB plánuje v jediném kuse vyrobit a vydat 31. ledna 2019 u příležitosti výročí a akcí 100 let česko-slovenské koruny jako jeden z hlavních exponátů stejnojmenné výstavy, která se bude konat od 31. ledna do 28. dubna 2019 v Císařské konírně Pražského hradu. Samotný nápad na výrobu a vydání velkoprůměrové či vysokohmotnostní mince nebo medaile (o této povaze mohlo být rozhodnuto až v pokročilejší etapě přípravy) vznikl v sekci peněžní a platebního styku ČNB v létě 2016 krátce poté, co bankovní rada ČNB 25. srpna 2016 schválila návrh doprovodných akcí k uvedenému měnovému výročí
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2018.
Osvobozené Československo
Oběh platidel po druhé světové válce
Stará národohospodářská poučka praví, že přes měnu lze nejsnadněji a nejúčinněji vysávat porobenou zemi a Československo je toho zdárným příkladem. Otázkou obnovení poškozeného hospodářství se s blížícím koncem války stále intenzivněji zabývala exilová vláda v Londýně pod vedením Dr. Edvarda Beneše. Potíže, se kterými se tehdejší vedení muselo potýkat, však vychází už z předmnichovského vývoje.
Od Mnichova k Protektorátu
Po nástupu nacistů k moci a jejich narůstající agresi vůči okolním zemím se československé úřady od poloviny třicátých let začaly zabývat otázkou válečně-hospodářských příprav pro případ ozbrojeného konfliktu. V rámci nich rostly investice do armády na modernizaci výzbroje, školení mužstva či budování rozsáhlého systému pohraničních pevností. Prostředky se dílem hradily z řádných státních příjmů a částečně čerpáním půjček lombardováním státních cenných papírů (půjčka obrany státu, pokladniční poukázky). V roce 1938 se stát rozhodl splatit svůj státovkový dluh vůči centrální bance a současně financovat válečné výdaje tiskem nekrytého oběživa, díky čemuž byly stávající bankovky po 50 a 100 Kč prohlášeny za státovky. Jejich převzetím stát získal více než 3,7 mld. Kč, z nichž 2 miliardy použil na úhradu státovkového dluhu a jednu miliardu na splacení dluhu u Národní banky. Zbytek byl určen na krytí dalších závazků a případné budoucí mobilizační výdaje.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2015.
