TAIWAN
Notafilické poznámky
Tchaj-wan (též Formosa, 臺灣; 台湾, hanyu pinyin Táiwān [ dále v textu Taiwan] , tongyong pinyin Táiwan, Wade-Giles T‘ai-wan, tchajwansky Tâi-oân) je ostrov v jihovýchodní Asii, jenž je spolu s několika dalšími menšími ostrovy součástí Čínské republiky.
Čínská republika, mezinárodně nazývaná jako Republic of China (Taiwan), s mezinárodním kódem ROC je stát všeobecně známý po roce 1949 pod názvem Tchaj-wan. Většina území ostrova tvoří spolu s Peskadorskými ostrovy čínskou provincii Tchaj-wan. Název dle některých historiků je odvozen od pojmenování oblasti dnešního Tchaj-nanu domorodým kmenem Siraya. Fonetický přepis se postupně začal používat pro pojmenování celého ostrova. Portugalci, kteří Tchaj-wan objevili, mu dali jméno Ilha Formosa, což v překladu znamená Krásný ostrov; toto označení se částečně udrželo dodnes.
Na území ostrova Taiwan je měnový monetární systém tzv. tchajwanského dolaru, respektive oficiálním názvem nového tchajwanského dolaru (新臺幣 nebo 新台幣).Podle ISO 4217 je zkratkou měny TWD, která se však mění v široké míře v používaný symbol NT$. Měna je vydávána jednak centrální bankou Čínské republiky (Peoples Bank of China), ale také tchajwanskou bankou (Bank of Taiwan).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.
Jak se dělá mincovna (16) Ražba zlatých mincí
Ve svých vzpomínkách se musím vrátit o více než 60 let zpátky, kdy jsem se vždycky v polovině května setkával se svojí tetou.
Ta k nám z Prahy přijížděla na vesnickou pouť. Můj děda i babička z otcovy strany, pocházeli každý z deseti dětí, a tak otec měl velké množství strýců a tet, a ještě více bratranců a sestřenic. Všichni cítili rodovou povinnost, alespoň jednou v roce k nám přijet. V tomto příbuzenstvu se vyznal jen můj otec, já jsem si to pozvolna třídil, ale oni ti lidé byli v principu hodně podobní. Žili většinou v okolních vesnicích a živili se jako zemědělci. Jedna otcova sestřenice byla výjimkou...
Otcova sestřenice se jmenovala Zdeňka. Byla švadlenou, neměla děti a nikdy se nevdala. Hlavním zdrojem jejího příjmu bylo vykládání budoucnosti z karet pro pražskou smetánku. Byla tajemná, měla nádherné velké tmavé oči a sametový hlas, ve kterém každé slovo znělo jako z jiného světa. Příbuzenstvu z karet vykládala a všichni tomu věřili. Zda se to splnilo, nevím. Mně, jako sedmiletému uličníkovi a zlobivci předpověděla, že jednou budu cestovat po světě a budu poznávat cizí země. Všichni jsme se tomu smáli, jenom ona svým výrazem v očích mě s lehkým úsměvem kárala, že karty nelžou.
V době vysokoškolských studií jsem svoji záhadnou tetu, na pokyn rodičů, občas navštěvoval, abych jí pověděl, jak se žije v bývalé hospůdce, kde se kdysi narodila její matka. Karty mi už nevykládala, protože viděla, že jsem žil v jiné realitě než ona. Když jsem se chystal na promoci, dne 3. července 1971, nebylo pochyb, že na tento významný den musím pozvat i svoji starou tetu. Po slavnostním převzetí vysokoškolského diplomu se ke mně tato dáma nenápadně přitočila. Byla celá v černém a vypadala jako z jiné doby. Dala mi na památku malou krabičku a popřála mi všechno dobré. Poděkovala za pozvání a nenápadně zmizela s tím, že se na společný oběd necítí dostatečně zdráva.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
