Jak se dělá mincovna (4) Shánění zkušeností
Dávat dohromady poznatky a zkušenosti o jakékoli problematice, je vždycky složité a přímá cesta k úspěchu nevede.
Vždycky je dobré, dříve než jdu někam něco obhlížet nebo se na něco ptát, mít teoretické poznatky a vědět, na co se hlavně zaměřit. Nic takového jsme neměli. Museli jsme se spoléhat na pracovníky ČNB, kteří často jezdili do Státní mincovny v Kremnici.
Bylo proto namístě zkusit pro nás vyjednat první návštěvu ve slovenské mincovně. Navíc zde nebyla žádná jazyková bariera. Naše generace, díky dvojjazyčnému vysílání v rádiu a v televizi, neměla se slovenštinou problém. Já jsem dokonce v pátém ročníku na VŠE skládal zkoušku z práva, na kterou jsem se učil výhradně z knížek ve slovenštině. Takže slovenština
byla mým druhým jazykem, ve kterém bych mohl skládat i ústní maturitu.
Bylo tedy pochopitelné, že jsme učinili pokus začít naši zkušební misi v Kremnici. Ale neuspěli jsme. Státní mincovna nedostala souhlas od svých nadřízených z Bratislavy, aby mohla jablonecké nadšence něco učit. Že to nebylo rozhodnutí navěky, to potvrdil čas. Museli jsme poznatky o mincovnictví získat co nejrychleji. Měli jsme před sebou zásadní úkol, začít připravovat projekt nové mincovny. Kde ale začít, když jsme nikdy v žádné
mincovně nebyli a neměli jsme vůbec představu, co chceme vidět.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012.
Heraldika na mincích a medailích (1) Zrození heraldiky na bitevním poli
Už odedávna se na mincích a medailích uplatňovaly erby. Jejich reliéfy skrývají historické příběhy a jsou často také miniaturními uměleckými díly.
Cestu do tohoto magického světa nám umožní paralelní využívání poznatků z obecných dějin, heraldiky, numismatiky a dějin umění.
Saracéni zmizeli za obzorem a bylo po boji. Velitel křižáckého oddílu přehlédl bojiště a musel souhlasit se svým zástupcem. Na jejich straně bylo opravdu méně padlých než jindy. Tentokrát se nestalo, že v zápalu boje a při zhoršené viditelnosti, bojovali křižáci omylem jeden s druhým. Ta znamení namalovaná na štítech se opravdu osvědčila.
Scéna, kterou jsme si evokovali, se mohla odehrát někdy v průběhu druhé křížové výpravy v letech 1148–1149. Nejspíš právě na ní, z ryze praktické potřeby rozlišit, si začali křesťanští rytíři malovat na štíty jednoduchá a výrazná znamení. Někteří západoevropští baroni si tenhle zvyk možná přivezli už ze své domoviny. Naplno se však rozvinul až v boji s „nevěřícími“. Symbolické obrazy na štítech přitom nepředstavovaly nějakou novinku. Byly známy už dávno a měly různé poslání. Od dekorace, přes snahu dezorientovat a zastrašit protivníka, až po symbolické zajištění podpory vyšších sil. Něco z toho sdíleli i křižáci, ale hlavní motivace byla jiná. Stálé zlepšování zbroje vyvinulo novou konstrukci přilby, která zcela kryla hlavu. Bojovník v kompletní zbroji se tak stal anonymním a potřeba rozlišit v boji spojence od nepřítele byla náhle životně důležitá.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2014.
