Ze světa kovových známek (6) Telefonní známky
První známky do telefonních automatů byly u nás zavedeny některými pražskými hotely
a restauracemi patrně již v době mezi válkami1.
(Obr. 1 2, Obr. 2) V tomto období se do
veřejných telefonních stanic užívaly jednokorunové mince vzor 1922 (Ø 25 mm, 6,66
g). Podle metrologických údajů shodných s prvorepublikovou jednokorunovou mincí lze
usuzovat na telefonní známky u ražeb, kde to není z legendy ani obrazu zřejmé. (Obr. 3, 4)
Některé privátní telefonní známky se lišily průměrem i hmotností od soudobých mincí. Užití telefonního automatu tak bylo omezeno na držitele zvláštních známek, vydávaných provozovatelem telefonního automatu, zpravidla hotelem. Průměry těchto známek byly 27 a 29 mm. (Obr. 5)
Zvláštní známky do veřejných automatů vznikly až na počátku čtyřicátých let v období Protektorátu Čechy a Morava. Okolnosti vzniku protektorátních telefonních známek byly dostatečně popsány v literatuře, odkazuji tak na práci Likovský-Štemberg-Šůla (1997). Zde bych pouze uvedl, že výrobcem telefonních známek pro Telefonní automatovou akciovou společnost (TAAS) byla ražebna Vladimír Podivín Praha. Známky měly kompenzovat nedostatek
jednokorunových mincí vzor 1922 tezaurovaných obyvatelstvem do doby, než budou vyražené v dostatečném množství protektorátní jednokorunové mince. Dvojjazyčné českoněmecké známky byly ražené ve čtyřech značených emisích v celkovém nákladu 1 100 000 a jejich platnost byla ukončena na jaře 1944. Od ledna 1944 je v upravených automatech nahradily zinkové protektorátní jednokorunové mince. (Obr. 6)
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
Revoluce 1848–1849 Doplněk k problematice
Přibližně před půl rokem jsem ve svém článku na stránkách časopisu M&B (1/2014) seznámil čtenáře v základních rysech s údaji o mincích a papírových platidlech vydaných v revolučních letech 1848–1849 na území celé habsburské monarchie,..
Přibližně před půl rokem jsem ve svém článku na stránkách časopisu M&B (1/2014) seznámil čtenáře v základních rysech s údaji o mincích a papírových platidlech vydaných v revolučních letech 1848–1849 na území celé habsburské monarchie, a to v kontextu sledu historických událostí. Článek nezůstal bez čtenářského ohlasu, a proto jsem se rozhodl zejména na základě připomínky našeho předního odborníka v oboru českých účelových známek, nouzových mincí a nouzových platidel charakteru mincí pana Marka Cajthamla, své pojednání doplnit a upřesnit.
Kolega Cajthaml mě upozornil na jednu nesrovnalost, která vznikla (jak jsem zjistil při následné kontrole) vypadnutím části textu ještě před předáním rukopisných podkladů do redakce časopisu M&B. V článku jsem totiž v kapitole věnované revoluci v Rakousku a v Čechách uvedl – cituji: „Obce, panství, obchodníci, řemeslníci ap. začaly svépomocí vydávat vlastní krejcarové hodnoty převážně z papíru (ale i z jiných materiálů jako kov, kůže, textil, ...), jež zněly na konvenční měnu.“ Připomínka Marka Cajthamla se týkala toho, že ve skutečnosti privátní nouzová platidla vydávaná v revolučním období 1848–1850 zněla nejen na konvenční měnu, nýbrž i na měnu vídeňskou. Obě měny totiž, jak konvenční, tak i vídeňská, byly podle císařských výnosů po mnoho let v platnosti současně (viz. časopis M&B 6/2012 a 6/2013). Čtenářům se proto touto cestou omlouvám a v následujících řádcích svou chybu napravím s tím, že přidám další informace, na které v původním článku s ohledem na jeho celkové zaměření nebyl prostor.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2014.
