Alžběta II. 60. rok mincování
Když jsme volili příběh Alžběty II. jako hlavní téma tohoto čísla, uvědomovali jsme si,
že článek o mincích s portrétem této panovnice bude jen vstupní bránou k tématu.
Ale teprve tehdy, když jsem se začal o problematiku podrobněji zajímat, jsem si uvědomil, že mincování této panovnice zaujímá ve světě mnoho prvenství. Tolik, že by jejich popis
a rozbor přesáhl rozsah článku, speciálního čísla, ale i obsáhlé knihy.
Důvody pro tento stav jsou nasnadě. Když Alžběta II. nastoupila v roce 1952 na trůn po svém otci Jiřím VI., zdědila monarchii, která ještě stále vlastnila řadu kolonií. Přestože se koloniální systém za vlády Alžběty II. definitivně rozpadl, ještě velmi dlouho se v koloniích razily mince s královniným portrétem. Britské koruně však dodnes zůstávají korunní dependence, jakými jsou Ostrov Man, Jersey a Guernsey. Tyto země patří britskému
panovníkovi, nejsou však považovány za součást Spojeného království ani Evropské unie. Britský parlament má ovšem právo vydávat zákony pro dependence a britská vláda spravuje jejich zahraniční vztahy a obranu.
Spojené království má dále čtrnáct zámořských teritorií po celém světě. Ani ta se nepovažují za součást Spojeného království, ale ve většině případů mají jejich obyvatelé britské občanství a právo bydlet ve Spojeném království (platí od roku 2002). Britskými
zámořskými teritorii jsou v současnosti Anguilla, Bermudy, Britské antarktické území, Britské indicko-oceánské území, Britské Panenské ostrovy, Falklandy, Gibraltar, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy, Kajmanské ostrovy, kyperské vojenské základny Akrotiri a Dhekelia, Montserrat, Pitcairnovy ostrovy, Svatá Helena, Turks a Caicos.
Celkem byly peníze s portrétem Alžběty II. vydávány v 78 zemích světa. S přihlédnutím k šedesátiletému vládnutí se nelze divit, že její ražby jsou prakticky nespočitatelné.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012
ČESKÉ PRŮMYSLOVÉ VÝSTAVY v období národního obrození a pozoruhodná medailová ražba z roku 1836
Počátky výstavnictví sahají do dávné minulosti – od evropských středověkých tržnic po pražské trhy 10. století navštěvované arabskými kupci.
Většinou představovaly výsledky lidské práce – různé výrobky jako předměty trhu (zatím bez organizovaného uspořádání). Teprve v 18. století se začalo formovat moderní výstavnictví přinášející kulturní a hospodářskou osvětu. Díky rozvoji přírodních a technických věd postupně začínala převládat hromadná výroba s daleko větším hospodářským vlivem.
Do čela pokrokového a vlasteneckého hnutí se u nás stavěli osvícení šlechtici.1 Svými vlasteneckými, osvětovými, hospodářskými a humanitními snahami a skutky povzbuzovali obrození i v oblasti technické. Jedním ze způsobů jak působit na širokou veřejnost v zájmu rozvoje průmyslové výroby bylo pořádání výstav. Od 2. poloviny 18. století začalo docházet k procesu, při němž se z etnických skupin v různých zemích Evropy staly postupně národy. Svoji národní identitu si začali uvědomovat i Češi, kteří začali proces formování novodobého českého národa a jeho emancipace v rámci habsburské monarchie.2 Za první průmyslovou výstavu svého druhu na světě je považována výstava, která se konala v Londýně v letech 1756–1757. Za první průmyslovou výstavu na evropském kontinentu bývá tradičně označována výstava v pražském Klementinu z roku 1791 tehdy nazvaná „Produkten- und Fabrikenkabinet“, na níž své výrobky představilo 150 vystavovatelů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
