MALEY GROSS Malé groše Rudolfa II .
Co přinesla doba Rudolfa II. nám numismatikům? Na to je jednoznačná odpověď: MALÝ GROŠ.
Je
poměrně hodně sběratelů vládních mincí zemí Koruny české, kterým učarovala jedna z nejkrásnějších a typově nejrozmanitějších českých drobných mincí tolarové měny – malý groš. Šestnácté století a počátek sedmnáctého je v dějinách českého mincovnictví obdobím velmi významným.
Za doby Rudolfa II. pracovaly v Čechách čtyři mincovny: Praha, Kutná Hora, Jáchymov a České Budějovice, jež se mimo jiné všechny podílely na ražbě malých grošů. Proč byl malý groš vlastně zaveden? Pro zodpovězení této otázky se musíme vrátit až do roku 1561. V srpnu tohoto roku byl pro všechny země Koruny české vydán nový řád o minci. Toto nařízení bylo jedním z kroků, kterými chtěl císař Ferdinand I. (1526–1564) upevnit ústřední královskou moc a omezit vliv stavů. Jeho cílem bylo vytvoření hospodářsky a nábožensky jednotné říše pod nadvládou Habsburků. Nový řád o minci vycházel z říšského mincovního
řádu, který byl již rok před tím uveden do praxe v rakouských zemích. Byla zavedena jednotná měna, jejímž základem byl říšský zlatník/gulden (60 krejcar). Tento měnový systém sjednotil mincovnictví všech habsburských zemí mimo Uherské království. Z dřívějších typicky českých mincí se udržela pouze ražba bílého a malého peníze, jež byly potřeba především pro vnitřní směnu. Nadále směl obíhat pražský groš. Mincovní řád z roku 1561 nebyl v českých zemích přijat s velkým nadšením, protože stavům nebylo příliš po chuti utužování ústřední královské moci. Odpor byl nakonec tak silný, že císař Maxmilián
II. (1564–1576) musel v roce 1573 potvrdit usnesení českého sněmu, že se země Koruny české vrátí opět k tolarové měně. Jelikož však nebyl ihned vydán nový mincovní řád, zahájily české mincovny ražbu mincí podle starého mincovního řádu Ferdinanda I. ze září 1547. Na základě toho byly v Čechách od roku 1573 raženy tyto mince: tolar a jeho díly, bílý groš, bílý peníz a malý peníz.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
MARIE TEREZIE Císařovna v medailérské tvorbě
V máji tohto roku minimálne v bývalých zemiach Rakúsko-Uhorskej monarchie opakovane zarezonovalo 300. výročie narodenia rímskej cisárovnej, kráľovnej Uhorska a Čiech Márie Terézie.
Narodenie Márie Terézie pripomínajú dve medaily (1717) Benedicta Richtera s portrétmi jej rodičov, Karola VI. a Alžbety Kristíny. Pragmatická sankcia jej otca Karola VI. jej zabezpečila ako nemužskému potomkovi následníctvo trónu. Bola prvou a zároveň jedinou habsburgskou panovníčkou, ktorá zdedila nástupníctvo po ženskej línii. Hneď od nástupu na trón bola konfrontovaná politickými aj vojenskými výzvami. Konflikt s Pruskom definitívne pripravil monarchiu o väčšinu Sliezska, konflikt s Francúzskom, Bavorskom a Saskom dokonca na viac ako rok aj o Čechy. Za manžela si vzala Františka Lotrinského, ktorý bol aj obľúbencom jej otca, a vydávala sa „z lásky“. Mali spolu 16 detí. Ona sama však svoje deti podrobila nemilosrdnému politicko-mocenskému kalkulu vo svojej svadobnej politike. Jedine svojej najmilšej dcére Márii Kristíne dovolila vydať sa z lásky za Sasko-Těšínskeho princa Alberta Kazimíra. Pre niektoré jej dcéry boli tieto jej rozhodnutia zdrojom celoživotného utrpenia.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
ZLATÉ MINCE .CZ