Kolonie, kolonie a zase kolonie… (1) Francie
Rozpínavost evropských států patřila od středověku vždy mezi výsady mocností mající přístup k moři.
Mezi tyto velmoci se řadí také Francie, která v první polovině 17. století kolonizovala severní Ameriku z hlediska obchodního, nežli z pohledu strategického. Ve své době to neměli kolonizátoři nikterak jednoduché, protože naráželi na neustávající odpor již dříve usídlených Portugalců a Španělů.
Založením Port Royal a posléze po třech letech také města Quebec, dali podnět k založení kolonie s názvem Nová Francie, která se nacházela u břehu řeky Sv. Vavřince. Založením města Lousiany expandovali kolonisté ve prospěch krále více na západ. Po prohrané tkzvané sedmileté válce s Anglií však Francie o tuto kolonii přišla. V této době se také rozhodla
kolonizovat menší karibské oblasti, které se staly díky africkým otrokům výnosnými. Rokem 1604 se píše počátek kolonizace Francouzské Guyany, která zůstala kolonií do dnešních dob, proto se na tomto území platí evropskou měnou eurem. Francie se také kolonizačně rozvíjela na africkém kontinentu, kde získala značná území, o které postupem času opět přišla. Jednou z mnoha kolonií bych zmínil pohledem na bankovku stát na tomto černém kontinentě zvaný Francouzská Západní Afrika. Tato federace byla původně založena v roce 1895 jako unie Francouzského Súdánu, Pobřeží Slonoviny, Senegalu a Francouzské Guiney. Postupem času se tato federace rozrostla o sousední teritoria Dahomey a Mauretánie.
Po první světové válce bylo odebráno společenstvím národů Německu Francouzské Togo, které se připojilo k Dahomey, ale zachovalo si svou vlastní samosprávu. V průběhu svého trvání Francouzské Západní Afriky docházelo k mnoha reorganizacím, ale centrálně za chod unie odpovídal Dakarský generální guvernér přímo Ministerstvu pro kolonie v Paříži, naproti tomu jednotlivé složky této unie se zodpovídaly pouze Dakarskému gubernátu. V září 1958 proběhlo referendum o budoucnosti tohoto francouzského společenství. Jednotlivé země si zvolili možnost vzniku autonomních republik v rámci společenství, které však nemělo dlouhého trvání.
Jako jediná si v tu chvíli zvolila cestu úplné nezávislosti Guiney.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012.
Sběratel 2013 Ohlédnutí za letňanským veletrhem
Na to, že se každoročně koná sběratelský veletrh, jsme si už zvykli. Letos byla tato akce propojena s veletrhem Investor 2013, což pro sběratele znamená jisté vylepšení.
Kromě tradičních sběratelských předmětů byl totiž veletrh obohacen o zajímavý doprovodný program v podobě nejrůznějších seminářů.
Náš trh bohužel ještě stále neumožňuje uspořádat veletrh věnovaný výhradně numismatice, a tak bylo letňanské výstaviště naplněno sběrateli všech druhů. Nicméně sběratelství platidel bylo jedno z těch více zastoupených.
Protože od konání veletrhu uplynula už nějaká doba, pojďme se podívat na největší numismatické zajímavosti, které jsme na veletrhu mohli vidět.
To, co mohlo přilákat i laickou veřejnost, byla bezesporu největší evropská mince. Je opravdu těžké nazývat více než třicetikilový disk z ryzího zlata mincí, ale protože má svou nominální hodnotu, nemáme na výběr. Bez ohledu na to, že v opise najdeme 100 000, hodnota této rarity je nyní 1,1 milionu eur. Mince váží tisíc troyských uncí - tedy 31,1 kg. Byla vyražena v Rakouské mincovně v roce 2004 u příležitosti patnáctiletého jubilea ražby oblíbených zlatých investičních mincí Wiener Philharmoniker. Kdo se chvilku zdržel po zavření veletrhu, mohl vidět, v jaké krásné dřevěné etui se dodává.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
