Ze světa kovových známek (25)
Účelové známky po roce 1989
Změna politických poměrů a návrat tržní ekonomiky v devadesátých letech minulého století přinesly u nás krom jiného i renesanci účelových známek. Známky už ovšem nedoznaly takového rozšíření, jako tomu bylo v minulosti. Dalším rozdílem, jímž se odlišují od svých svých předchůdců z konce XIX. a první poloviny XX. století, jejichž hlavní funkcí bylo usnadnění a zjednodušení drobné směny, je účel nových známek často pouze upomínkový nebo reklamní. Nová doba přinesla v minulosti neznámé druhy známek, zejména speciální spouštěcí známky do slotů rozmanitých automatů.
Celá řada moderních účelových ražebzní na fiktivní měny. Heršplíř, Jurovalšár, Kravihorec, Tolštejnský groš či krejcar, Třebsko-příbramská Duchva a podobně, to jsou názvy některých vymyšlených měnových jednotek, které mají platnost na turisticky atraktivních teritoriích. Na území bý valého Valašského království, jemuž v letech 2000-2012 kraloval Boleslav I. aka Bolek Polívka, obíhaly Jurovalšár y s kurzem 1:1 k euru (obr. 1). Podle návrhu V ladimíra Oppla je razila mincovna v Jablonci nad Nisou. V zábavním areálu s akvaparkem Babylon v Liberci otevřeném roku 1997 bylo možno získat v automatech nebo na pokladně za 12,50 a 50 Kč známky s hodnotami 1/4 a 1 Babylonská Babka (obr. 2), jimiž bylo možno platit za jídlo, atrakce a jiné požitky uvnitř areálu. Degustační tolar je platidlo valtického podzemí, kde jím návštěvníci hradí předplacený počet sklenek vína v ybraných k ochutnávce (obr. 3).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2015.
Mincovnictví Přemysla I. Otakara
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy.
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy, jíž poslední Přemyslovci dokázali využít jak ke konsolidaci vnitřních poměrů v zemi, tak k upevnění a postupnému rozšiřování moci na mezinárodním poli.
Důležitou součástí hospodářské transformace 13. století byla vnější kolonizace založená na zákupním (emfyteutickém) právu. S jeho uplatňováním se v českých zemích začala ve stále větší míře prosazovat peněžní forma směny a feudální renty, jež nejen v nově zakládaných městech, ale i na venkově vedla k postupné všeobecné monetizaci společnosti. Stará hradská soustava začala být nahrazována sítí královských a poddanských měst, tržních osad, nových hradů a klášterů. Zde všude bylo zapotřebí kvalitní mince, jež by podpořila hospodářský růst země.
Možnosti mincovní produkce Přemysla I. však byly dlouho omezené. I když se kvalita Přemyslových denárů proti předchozím emisím na konci 12. století patrně mírně zlepšila, lze říci, že po celé první dvacetiletí 13. století ražba mincí stagnovala. Byl to zejména nedostatek surovinových zdrojů a zřejmě i relativně malá poptávka po minci v domácím prostředí, jež českému panovníkovi bránily v razantní proměně měnových poměrů. K výraznějším
změnám mohlo dojít teprve od druhé poloviny třicátých let v souvislosti s odkrytím rozsáhlých ložisek stříbrné rudy na Vysočině. Handicapem byla i vnitrokontinentální poloha
českých zemí chráněných pohraničními horami a výrazná dominance podunajské cesty, která na sebe strhla podstatnou část obchodního provozu mezi západní a jihovýchodní Evropou. Jedinou významnou komunikační spojnici Čech se zahraničím představovala řeka Labe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
ZLATÉ MINCE .CZ