SBÍRKA ZA 117 MILIONŮ KORUN Aukce ČS ražeb
První dubnový týden přinesl na české poměry poměrně zajímavou profilovou sbírku československých ražeb od První republiky po současnost.
O aukci firmy Macho & Chlapovič jsme Vás informovali již v minulých číslech a nyní můžeme zhodnotit prodej a ceny několika vybraných položek.
Pomyslnou bramborovou medaili obsadil svatováclavský desetidukát z roku 1938 z vyvolávací ceny 50 000 € se cena vyšplhala na částku 145 000 € což je s aukční přirážkou přes 4,5 milionu korun. Stupně vítězů si mezi sebou rozdaly položky 9, 29 a 19. Poslední zmiňovaná položka skrývala pětidukát ročník 1938 v jedinečné zachovalosti a s dobrým původem (ex sbírka Eliasberg). Těchto mincí bylo vyraženo dle literatury jen 56 kusů, výsledná cena, kterou nový majitel zaplatil byla necelých 7,4 milionu korun. První dvě příčky obsadili taktéž svatováclavské dukáty a to na druhém místě symbolicky dvou dukát z roku 1937 a na prvním místě nejvyšší z dukátové řady deseti dukát z téhož roku. Obě tyto mince zahaluje tajemství ohledně skutečně ražených kusů a to zřejmě rozhodlo i o výsledných cenách.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2017.
Nejdéle obíhající bankovka
Stokoruna vzoru 1961 je v naší novodobé historii vůbec nejdéle platná bankovka a není tedy divu, že nás má stále čím překvapovat.
Vedle dosud nepublikovaného výskytu dvou typů číslovačů1 (secesní nový „1a“ a secesní malý „1c“) u série „R“, či ne zcela osvětlenou problematiku okolo sérií D jde tak i nově o bílý kolek, na nějž bychom tímto článkem chtěli upozornit.
Nejdříve si krátce shrňme historii této bankovky. Ta se de facto počíná již peněžní reformou z roku 1953, kdy se do oběhu dostaly státovky podle ruského vzoru, které svým provedením a ochranou proti falzifikaci ani zdaleka neodpovídaly tehdejším standardům2. Není proto divu, že se krátce po jejich uvedení do oběhu začaly vyskytovat více, či méně zdařilé padělky. Díky jejich narůstajícímu počtu tak už koncem téhož roku vláda a vedení centrální banky zvažovalo tisk nové, obměněné, emise, která by graficky vycházela ze vzorů 1953, ale pro větší ochranu by se líc vyvedl měditiskem. Ovšem tento plán, stejně tak jako soutěž z roku 19553, nedošel až do konečné fáze realizace. Namísto toho se Ministerstvo financí na přelomu února a března 1959 usneslo na vypsání zcela nové soutěže na nové padesáti a stokoruny. U stokoruny se k realizaci přijal návrh pplk. Heřmana, který byl po několika úpravách (změna barvy z hnědé na zelenou, uvažovaný sedmiciferný číslovač…) předán Státní tiskárně cenin (STC), která následně 1. února 1961 započala s jejím tiskem.
Zde v STC poté probíhal tisk všech variant sérií prvního vydání, vyjma let 1964/65, kdy se z kapacitních důvodů zadala výroba série D závodu Goznak4 v SSSR. Tisk prvního vydání byl následně ukončen až roku 1987 v souvislosti s nově připravovanou stokorunou brunovského emise. Ovšem vlivem politických událostí z přelomu let 1989/90 byla centrální banka přinucena ukončit produkci nově vydané 100 Kčs 1989 s portrétem Klementa Gottwalda a naopak zahájit výrobu druhého vydání stokoruny vzoru 1961. Rozdíly obou vydání, stejně tak jako varianty I. vydání, detailně popisuje ve svém katalogu Jan Bajer5 a není tedy nutné je podrobněji rozvádět. Pro upřesnění si uveďme jen detaily kolem II. vydání. V něm se tiskly celkem tři série, a to část sérií X25–X48, dále X49–X96, G01–G96 a konečně M01–M24, které více popisujeme v přiložené tabulce6.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2011
