Vzácný odznak na odhalení pomníku prezidentu republiky a padlým spoluobčanům v Jesenci
V nabídkovém seznamu číslo 31 pobočky České numismatické společnosti v Nymburce a Poděbradech byl 10. února 2007 pod položkou 1740 zařazen velmi zajímavý odznak, připomínající odhalení pomníku padlým spoluobčanům v Jesenci dne 24. VI. 1928.
Proč mě tento odznak tolik zaujal? Již řadu let se věnuji problematice drobné plastiky věnované našim prezidentům. Jelikož byl tento odznak vydaný v roce, na který mj. připadalo i desáté výročí vzniku čsl. republiky, začal jsem se zabývat myšlenkou, že by busta na pomníku zobrazeném na odznaku mohla být sochařským portrétem našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Výsledky svého pátrání po osudech pomníku v Jesenci a s ním spojeného pamětního odznaku předkládám nyní veřejnosti.
Jesenec, obec vzdálená 28 km severozápadně od Prostějova, se rozprostírá na jižním svahu zámecké Horky při silnici z Konice do Moravské Třebové. Jméno vzniklo podle názvu stromů - jasanů, lidově zvaných „jeseny". Obec má tři části - část u nádraží se jmenuje Měrotínek (podle nedalekého lesa, zvaného „Hora měrotínská"), část u sousedního Dzbele nese název Drahy a část obce od Konice se nazývá Špice. Jako jedna z nejstarších obcí na Konicku je zmiňována ve starých listinách již v r. 1351. Téměř po čtyři století náležela k panství konickému a byla v držení několika moravských panských rodů (Cholinští, Tovačovští z Cimburka, rod pánů ze Švábenic či ze Zástřizel). Významnou dominantou obce a širokého okolí je barokní komplex s budovou zámku (postavený v r. 1711 na místě bývalé tvrze) a majestátním kostelem zasvěceným sv. Liboriovi. Jedná se o dílo významného barokního architekta evropského významu Jana Blažeje Santiniho Aichla (1677-1723). Právě nedaleko zámku, před bývalou školou umístěnou ve starém panském domě, se dnes nachází torzo původního pomníku, který je vyobrazen na pamětním odznaku z roku 1928. Současná podoba pomníku se totiž od té na odznaku výrazně liší.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013.
Majka Wichnerová Mistři české numismatiky
Akademická sochařka Majka Wichnerová patří k nejznámějším současným tvůrcům české numismatiky.
Přesto, že velkou část života strávila v zahraničí, kam v roce 1965 odešla se svým mužem, který byl významným vědcem. Po dvou letech strávených v Izraeli našla nový domov v Německu, kde studovala sochařství u profesora Karla Hanse Burgeffa (Kolín nad Rýnem). To už za sebou měla pražskou Hollarovu výtvarnou školu.
Soutěží na mince ČNB se účastní od svého návratu do rodné Hasiny nedaleko Rožďalovic, kde dodnes žije a tvoří. Brzy začala zpracovávat samostatné zakázky pro Českou mincovnu a v poslední době spolupracuje také s Pražskou mincovnou. Majka Wichnerová je velkou milovnicí koček, ale též nadšenou zahradnicí.
Máte spočítané, kolik medailí a mincí jste do dneška vytvořila?
Ne. Nemám a ani se o to nesnažím. Sádry se mi doma hromadí, takže je postupně třídím a některé schovávám, jiné vyhazuji a pak toho lituju (smích). Člověk ale nemůže shromažďovat všechno, chalupa je malá.
Ale na tu první si určitě vzpomenete…
Ano, byla to v roce 1998 Univerzita Karlova pro Českou národní banku. Pak byla medaile k druhému tisíciletí pro jabloneckou Českou mincovnu, to vyšlo ze soutěže pro Českou národní banku, mincovna si návrh odkoupila. Tak začala spolupráce s jabloneckou mincovnou a před dvěma lety i s Pražskou mincovnou. Pro ni jsem zatím dělala Franze Kafku, Olgu Havlovou, Velkomoravskou říši a císaře Karla Velikého.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
