Jak se dělá mincovna (16) Ražba zlatých mincí
Ve svých vzpomínkách se musím vrátit o více než 60 let zpátky, kdy jsem se vždycky v polovině května setkával se svojí tetou.
Ta k nám z Prahy přijížděla na vesnickou pouť. Můj děda i babička z otcovy strany, pocházeli každý z deseti dětí, a tak otec měl velké množství strýců a tet, a ještě více bratranců a sestřenic. Všichni cítili rodovou povinnost, alespoň jednou v roce k nám přijet. V tomto příbuzenstvu se vyznal jen můj otec, já jsem si to pozvolna třídil, ale oni ti lidé byli v principu hodně podobní. Žili většinou v okolních vesnicích a živili se jako zemědělci. Jedna otcova sestřenice byla výjimkou...
Otcova sestřenice se jmenovala Zdeňka. Byla švadlenou, neměla děti a nikdy se nevdala. Hlavním zdrojem jejího příjmu bylo vykládání budoucnosti z karet pro pražskou smetánku. Byla tajemná, měla nádherné velké tmavé oči a sametový hlas, ve kterém každé slovo znělo jako z jiného světa. Příbuzenstvu z karet vykládala a všichni tomu věřili. Zda se to splnilo, nevím. Mně, jako sedmiletému uličníkovi a zlobivci předpověděla, že jednou budu cestovat po světě a budu poznávat cizí země. Všichni jsme se tomu smáli, jenom ona svým výrazem v očích mě s lehkým úsměvem kárala, že karty nelžou.
V době vysokoškolských studií jsem svoji záhadnou tetu, na pokyn rodičů, občas navštěvoval, abych jí pověděl, jak se žije v bývalé hospůdce, kde se kdysi narodila její matka. Karty mi už nevykládala, protože viděla, že jsem žil v jiné realitě než ona. Když jsem se chystal na promoci, dne 3. července 1971, nebylo pochyb, že na tento významný den musím pozvat i svoji starou tetu. Po slavnostním převzetí vysokoškolského diplomu se ke mně tato dáma nenápadně přitočila. Byla celá v černém a vypadala jako z jiné doby. Dala mi na památku malou krabičku a popřála mi všechno dobré. Poděkovala za pozvání a nenápadně zmizela s tím, že se na společný oběd necítí dostatečně zdráva.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
Jak se dělá mincovna (1) Z pověď zakladatele
Za svou více než osmnáctiletou činnost v mincovním oboru jsem se mnohokrát setkal s dotazem, jak vznikla v Jablonci nad Nisou výroba mincí. Nikdy jsem na to nemohl jednoznačně odpovědět, přestože jsem označován za zakladatele ČM.
Za svou více než osmnáctiletou činnost v mincovním oboru jsem se mnohokrát setkal s dotazem, jak vznikla v Jablonci nad Nisou výroba mincí. Nikdy jsem na to nemohl jednoznačně odpovědět, přestože jsem označován za zakladatele České mincovny (ČM).
Je pravda, že bižuterní výroba, ve které jsem dlouhá léta působil, mi vždycky svými kovovými výlisky a hlavně drobnými blyštivými kolečky, drobné penízky připomínala. Zvláště ty, které se navěšovaly na náramky a na ženských rukou krásně cinkaly. To však určitě nebyl ten opravdový impuls, který mě přivedl na myšlenku, že by ve firmě Bižuterie a.s. mohla vzniknout výroba kovových peněz. Výroba, která v budoucnu přesáhne rámec nejen města Jablonce, potažmo České republiky, ale překročí rámec Evropy a stane se pojmem celosvětovým. Do takovýchto dálek jsem v roce 1992 rozhodně neviděl. Jisté zkušenosti jsem však měl, vždyť se kovová bižuterie z naší produkce vyvážela do celého světa už více než jedno století.
Výroba mincí v Jablonci se pokládala za opravdu velký nápad. Jak se ale velké nápady rodí. Velké nápady se málokdy zrodí na nějakých poradách nebo zasedáních. Tam většinou někdo povídá, někdo by měl poslouchat, pokud nespí, nebo nemyslí na něco úplně jiného.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012.
ZLATÉ MINCE .CZ