Povodně v Praze Numismatická vzpomínka na velkou vodu před více než sto lety
Letošní povodně v Čechách, kdy v prvních červnových dnech vystoupily z břehů prakticky všechny velké české řeky se svými přítoky, vyvolaly nejen vzpomínky na katastrofální průběh povodně v roce 2002, ale i na řadu dalších ničivých záplav.
Letošní povodně v Čechách, kdy v prvních červnových dnech vystoupily z břehů prakticky všechny velké české řeky se svými přítoky1 a zejména hrozba rozsáhlých záplav v Praze a na dolním toku Labe, vyvolaly nejen vzpomínky na katastrofální průběh povodně v roce 2002, ale i na řadu dalších ničivých záplav.
ZPovodně jsou na českém území zaznamenány od začátku 12. století. Podle záznamů se extrémní povodně vyskytly v Čechách v letech 1118 (září), 1180 (?), 1272 (březen), 1342 (leden a únor), 1359 (září), 1432 (březen a červenec), 1481 (červen), 1496 (leden), 1501 (srpen), 1598 (březen a srpen), 1784 (únor), 1845 (březen), 1862 (únor), 1872 (květen), 1890 (září), 1940 (únor), 2002 (srpen). V roce 1342 strhla voda v Praze kamenný Juditin most postavený ve druhé polovině 12. století, roku 1359 zničila provizorní dřevěný most a vážně poškodila rozestavěný nový kamenný.2 V letech 1496 a 1784 poškodila Karlův most, nejhůře ovšem roku 1890.
Před rokem 2002 byla největší letní povodeň způsobená pouze srážkami právě v září 1890.3 Silně pršelo celé jaro a léto nebylo výjimkou. „Hospodáři léta tak mokrého nepamatují,“ psalo se v knize Povodeň v Čechách roku 1890. „Nebesa chrlila napořád spousty vod, silnice a železnice tu a tam stávaly se nesjízdnými, mnohé hráze železniční protrhány a jízda zastavena.“ Koncem léta se hnala na Prahu povodňová vlna. 3. září 1890 okolo čtvrté hodiny ranní se nad Prahou rozlehly poplašné výstřely z děla a oznámily, že nastává povodeň - jedna z historicky největších záplav ve městě, při které byl po sto letech znovu pobořen Karlův most. Vltava v Praze kulminovala 4. září mezi 20. a 22. hodinou večer s průtokem 3975 m3/s.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
42 KREJCAR Z ROKU 1623 Kiprová mince císaře Ferdinanda II.
Celá doba vlády Ferdinanda II. (1619-1637) byla poznamenána událostmi třicetileté války a to se samozřejmě odrazilo i v intenzivní mincovní produkci.
Ražby císaře Ferdinanda II. proto jsou a pravděpodobně ještě dlouhou dobu budou zdrojem nových poznatků, zejména v oblasti typologie habsburských ražeb první poloviny 17. století.
Po porážce Českých stavů v roce 1620 došlo v zemích Koruny české k výrazným politickým a společenským změnám. Konfiskace majetku tehdy postihla jak šlechtu, tak měšťany, prostě všechny, kdož podpořili stavovské povstání a krále Fridricha Falckého.1 Hlavním úkolem konfiskací bylo upevnění císařské moci za pomoci katolické šlechty a především naplnění státní pokladny trpící neustálým nedostatkem peněz. Počátkem roku 1622 vzniklo v Čechách patnáctičlenné mincovní konsorcium (mincovní rada).2 Díky půjčce šest miliónů zlatých udělil císař Ferdinand II. tomuto konsorciu výhradní právo razit mince v zemích Koruny české a Dolních Rakousech. K tomu získalo konsorcium výhradní právo na nákup veškerého stříbra a právo na výkup všech kvalitních stříbrných mincí, nacházejících se na území výše zmíněných zemí, za předem stanovené ceny. Podmínky smlouvy s císařem byly výhodné hlavně pro mincovní konsorcium. Zpočátku byl hlavní zisk konsorcia tvořen z rozdílu mezi nákupní cenou surového stříbra a hodnotou vyražených mincí.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
