Jan Jiskra z Brandýsa Český vojevůdce v uherských službách
Když se na jaře roku 1434 rozhodovalo u Lipan o osudu husitské revoluce, měl boj pro většinu příslušníků radikálních polních vojsk existenční nádech.
Jinak než se zbraní v ruce se živit nedokázali a mnohdy ani nechtěli. Věhlas českých bojovníků byl naštěstí tak velký, že se přes stigma kacířství stali ceněnými na řadě evropských bojišť. Největší kariéru v cizích službách nicméně učinil šlechtic, který v husitském období bojoval na straně katolíků – Jan Jiskra z Brandýsa.
Jan Jiskra se objevuje poprvé v pramenech na počátku třicátých let 15. století. Tehdy byl leníkem olomouckého biskupa, měl tedy propůjčen drobný statek protislužbou za vojenské povinnosti. Více o Jiskrovi slyšíme v kritickém roce 1434. Z hradu Radyně úspěšně pomáhal katolické baště Plzni, která byla obležena husitskými vojsky, a podařilo se mu přitom zajmout dva nepřátelské velitele. Následně sloužil na královském hradě Karlštejně, ukončení válečných operací v Čechách ho ale přivedlo do Uher, které hájilo křesťanskou Evropu před tureckou expanzí. Možná tak učinil již v roce 1437 za Zikmunda Lucemburského, zcela jistě je v zemích svatoštěpánské koruny doložen roku 1440. V té době již nežil ani Zikmund, ani jeho nástupce Albrecht Habsburský, jenž po sobě zanechal manželku Alžbětu a dědice trůnu Ladislava. Právě do služeb královny Alžběty Jiskra vstoupil a vytrvale poté hájil práva malého prince, jenž díky svému narození po smrti Albrechta získal přízvisko Pohrobek. Nutno dodat, že Jiskra tak nečinil nezištně a vsadil na velmi dobrou kartu, jak se v následujících letech mělo ukázat.
Smrtí Albrechta Habsburského se ve středovýchodní Evropě uvolnily tři trůny – český, uherský a rakouský. Zatímco novým vládcem rakouských zemí se stal Fridrich III. Habsburský, pozdější římský král a císař, české i uherské stavy váhaly mezi volbou nového krále a zachováním dědických práv Ladislava, což by ale znamenalo, že trůn zůstane do dosažení Pohrobkovy zletilosti uprázdněný. Zatímco čeští politici se po marném hledání nového panovníka nakonec rozhodli vyčkat Ladislavovy plnoletosti, v Uhrách tak jednoznačná situace nebyla. Vzhledem k potřebě chránit jižní hranici země se zdejší politici nakonec rozhodli povolat na trůn mladého polského krále Vladislava III. Jagellonského, neboť uhersko-polská personální unie se jim jevila jako nejlepší hráz proti turecké expanzi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
Sběratel 2013 Ohlédnutí za letňanským veletrhem
Na to, že se každoročně koná sběratelský veletrh, jsme si už zvykli. Letos byla tato akce propojena s veletrhem Investor 2013, což pro sběratele znamená jisté vylepšení.
Kromě tradičních sběratelských předmětů byl totiž veletrh obohacen o zajímavý doprovodný program v podobě nejrůznějších seminářů.
Náš trh bohužel ještě stále neumožňuje uspořádat veletrh věnovaný výhradně numismatice, a tak bylo letňanské výstaviště naplněno sběrateli všech druhů. Nicméně sběratelství platidel bylo jedno z těch více zastoupených.
Protože od konání veletrhu uplynula už nějaká doba, pojďme se podívat na největší numismatické zajímavosti, které jsme na veletrhu mohli vidět.
To, co mohlo přilákat i laickou veřejnost, byla bezesporu největší evropská mince. Je opravdu těžké nazývat více než třicetikilový disk z ryzího zlata mincí, ale protože má svou nominální hodnotu, nemáme na výběr. Bez ohledu na to, že v opise najdeme 100 000, hodnota této rarity je nyní 1,1 milionu eur. Mince váží tisíc troyských uncí - tedy 31,1 kg. Byla vyražena v Rakouské mincovně v roce 2004 u příležitosti patnáctiletého jubilea ražby oblíbených zlatých investičních mincí Wiener Philharmoniker. Kdo se chvilku zdržel po zavření veletrhu, mohl vidět, v jaké krásné dřevěné etui se dodává.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
