Hyperinflace v Zimbabwe
Listopad roku 2007 byl v Harare teplý a vlídný, pokud se počasí týká. Blížilo se léto a já si uvědomovala, že ty Vánoce budeme sami, tedy my všichni – já, má rodina a mí přátelé v Harare, bez tradiční návštěvy z domova.
Jedním z důvodů proč si nepozvat návštěvu právě toho roku, byla neutěšené zásobování Zimbabwe běžnými potravinami a věcmi denní potřeby a prudká inflace, která úspěšně ožebračovala i ten zbytek pracovní placené síly v zemi.
Osobně jsem měla slušný zahraniční plat a doufala i v radikální změny po volbách, a inflaci jsem zpočátku vnímala jen jako obtížný prvek svého pobytu, s kterým se dá plánovitě žít. Byl to omyl. S inflací se dlouhodobě, když navíc přeroste v hyperinflaci, žít nedá. Je to boj o každou rychlou směnu, okamžitý nákup a stejně nakonec skončíte u bartrového obchodu. To jsem však toho listopadu ještě netušila... A dnes na to období dokonce vzpomínám s nostalgií, hodně jsem se poučila.
V únoru 2007 oznámila Rezervní Banka Zimbabwe zavedení tzv. třetího typu zimbabwského dolaru a současně vyhlásila boj proti inflaci, která byla již v té době čtyřmístná. Mezi březnem a červnem 2007 platila striktní nařízení o cenách základních surovin (jako mouka, máslo, vejce, mléko, ale i olej, cukr a maso), což se projevilo tím, že města přestala být zásobována, neboť prodejní ceny těchto komodit byly nižší než náklady na dopravu a přepravu. Celé země začala trpět chronickým nedostatkem benzínu a nafty a vcelku pravidelně se vypínal elektrický proud v celých čtvrtích. Z krásných alejí jacarand mizely jen trošičku seschlé větve na otop a papír, prázdné plastové lahve a obaly dosáhly maximální míry dalšího použití bez pokynů k recyklaci.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012.
KLOBOUKY A JEDNOROŽCI: Skotské zlaté mince 1329–1702
Skotsko je dnes, alespoň z numismatického hledika, považováno za nedílnou součást Spojeného království a to, že téměř 600 let mělo své vlastní ražby jako by bylo zapomeuto.
Skotské oběživo zpočátku inspirované Anglií se pod francouzským vlivem rozvinulo ve svébytný ekosystém tvořený měděnými, stříbrnými a zlatými ražbami. Postupná devalvace skotské libry a narůstání kontinentálního vlivu vedlo ke vzniku podivuhodných zlatých nominálů.
David II. – Robert III.
Skotské království se dočkalo vlastních mincí až po více než sto letech od svého sjednocení. A mohla za to Anglie. Roku 1136 vytáhl skotský král David I. s armádou na jih, aby pomohl své neteři Matyldě proti uchvatiteli anglického trůnu Štěpánovi. Cestou se mu podařilo obsadit Carlisle s mincovnou a blízkými stříbrnými doly. David zde nechal razit první skotskou minci, stříbrný penny, podobný těm anglickým. Skotské mince následovaly anglické váhové standardy takže obě měny mohly obíhat společně až do roku 1373. I první skotská zlatá mince vděčila za svůj vznik Anglii, kde Edward III. úspěšně zavedl zlaté mince roku 1351. Tou dobou se u anglického dvora nacházel v zajetí David II. (vládl v letech 1329-1371), který se nechal inspirovat a po svém propuštění v roce 1357 nechal vyrazit zlatý noble.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
