K počátkům ražby malých grošů Zajímavé ražby z Nume.cz
Počátek ražby malých grošů bývá spojován se jménem císaře Rudolfa II. (1576-1611).
První malé groše s letopočty 1577 a 1578 skutečně nesou císařovu iniciálu a v opisu zpravidla jeho jméno se zkrácenou titulaturou. Ražba Rudolfových malých grošů však byla pouze logickým vyústěním složitých jednání o minci mezi českým sněmem a císařem Maxmiliánem II. (1564-1576) započatých po zrušení krejcarového měnového systému pro české země v roce 1573.
Krejcarový měnový systém byl oficiálně zrušen na jaře 1573 a nová ražba v tolarovém měnovém systému byla obnovena v průběhu tohoto roku. Provizorně, až do doby vydání nového mincovního řádu, bylo ve všech českých mincovnách raženo podle mincovního řádu z roku 1547. Z drobných a středních nominálů byly raženy malé a bílé peníze a bílé groše ve vzájemném hodnotovém poměru 14:7:1. Na základě výsledků zdlouhavých dvouletých jednání mezi českým sněmem, císařem, českou komorou a mincovnami byl českým sněmem počátkem léta 1576, tedy ještě za vlády Maxmiliána II., schválen a vydán nový mincovní řád.
V novém mincovním řádu, ve výčtu ražených nominálů, se poprvé setkáváme s malým grošem jako polovinou bílého groše. V textu sněmovního usnesení čteme: „Grošuov bílých na hřivnu vcházeti má sto a dvaceti šest kusuov dva peníze bílé ... Item, puol groše bílého na sedm peněz malých též bito býti má ...“ Česká nominálová soustava na úrovni mincí drobných a středních hodnot, ve kterých probíhala naprostá většina běžných denních plateb, byla doplněna novým nominálem.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
Renovatio monetae Český denár knížete Soběslava I.
České denáry hlavně v 11. století klesaly v zrnu i váze. To mělo za následek, že se jejich pohyb postupně uzavíral do hranic vlastní země.
České denáry hlavně v 11. století klesaly v zrnu i váze. To mělo za následek, že se jejich pohyb postupně uzavíral do hranic vlastní emě. Třeba několikrát do roka byly vydávány nové druhy mincí, vždy horší jakosti a prostý lid, si několikrát do roka musel
své denárky měnit za nové, jiných obrazů.
Ono proslulé „obnovování mincí“ (renovatio monetae) však vytvořilo podmínky pro překvapující rozkvět výtvarné stránky naší mince, vyznačující se především velkým ikonografickým bohatstvím. Názorným příkladem může být denár knížete Soběslava
I. (1125–1140) na jehož lícní straně je vyobrazena jedna z nejbohatších figurálních scén. Zachycuje pět postav bojovníků, kteří pravděpodobně nejsou českým vojskem táhnoucím do
boje, ale spíše jde o bojovníky Kristovy (milites Christi, milites pugnantes). Tento motiv, čerpaný z náboženské symboliky, měl člověku připomínat boj proti hříchu, zlu a ďáblu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012.
ZLATÉ MINCE .CZ