Ze světa kovových známek (26)
České chmelové známky I
Chmelové známky jsou svým počtem nejobsáhlejší skupinou českých peněžních (hodnotových) známek svým výskytem koncentrovanou na poměrně malé teritorium Žatecka, Lounska a Rakovnicka a v menší míře na regiony Úštěcka, Litoměřicka, Roudnicka a Mělnicka.
Chmelové známky, jež patří do kategorie pracovních či mzdových známek, měly dvě hlavní funkce, jako stvrzenky potvrzovaly množství odvedené práce a coby poukázky nárok na finanční odměnu. V ojedinělých případech se jimi dalo platit tam, kde byla známa jejich hodnota, kupříkladu v hostinci, který patřil zaměstnavateli. Cena za načesaný věrtel byla domluvena mezi chmelaři a česáči pro každou sklizeň a v meziválečném období se pohybovala kolem tří korun. Za práci nad normu a o nedělích byly příplatky. Z hlediska způsobu v ýroby lze chmelové známky rozdělit na takzvané kovářské, zhotovené z ústřižků plechu místní kovárnou či podomácku (obr. 1), a známky ražené jako mince v odborných závodech - ražebnách. Zde se zaměříme na druhý ty p, známky ražené strojně. Většina českých odborně ražených chmelov ých známek je z ikonograf ického hlediska poněkud uniformní. Na lícní straně je uvedená zpravidla celá adresa v ydavatele, na rubu hodnota 1/42 , 1 věrtel nebo Viertel či písemný údaj, že jde o chmelovou známku (Známka na chmel, Chmelní známka, Hopfenmarke apod).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
Edvard Beneš Nepublikované portrétní medaile a plakety
Osudy československých prezidentů – reprezentantů státu – budou vždy v centru pozornosti veřejnosti.
Prezidenti v naší historii totiž nebyli jen pasivním odrazem existujících politických poměrů. Častokrát historii spoluvytvářeli i přes to, že podle československé ústavy byla vždy funkce prezidenta do značné míry reprezentativní. Ve skutečnosti však jejich politická autorita i faktická politická odpovědnost byla v očích veřejnosti větší. Činy jednotlivých prezidentů jsou a budou detailně posuzovány, hodnoceny z nejrůznějších hledisek a podrobovány přísné kritice. Mnozí z nich museli učinit velmi závažné kroky, které na dlouhá léta ovlivnily život celého národa.
Tisíciletá česká státnost, kterou habsburská monarchie od Bílé hory systematicky oklešťovala, až ji za vlády posledních dvou rakouských císařů Františka Josefa I. a Karla I. zcela potlačila, byla obnovena 28. října 1918. Vznikl státní útvar, zahrnující historické české země Čechy, Moravu a Slezsko, k nimž se 30. října 1918 na základě Martinské deklarace připojilo Slovensko a o připojení požádali i představitelé autonomní Podkarpatské Rusi. Byl vybudovaný na principech parlamentní demokracie, s pluralitním politickým zřízením a v čele s prezidentem. Do dějin vstoupil jako Československá republika. Jejím v pořadí druhým prezidentem byl dr. Edvard Beneš – prezident budovatel.
Edvard Beneš se narodil 28. května 1884 v Kožlanech u Plzně v chalupnické rodině, ve skromných poměrech. Byl velice pilný a většinu času věnoval četbě, vzdělávání a studiu. Po maturitě se zapsal na pražské universitě na filosofii, ale jelikož ho nejvíce zajímaly románské jazyky, přešel po roce na studia do Paříže.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
