Benediktinský klášter v Kladrubech (založen 1115) – původně románský kostel založil v roce 1115 kníže Vladislav I. O více než století později byl objekt přestavěn a dočkal se gotických prvků. Vysvěcení v roce 1233 byl přítomen i český král Václav I. V té době došlo k rozmachu kláštera, jako správního místa, pod které spadalo na třináct desítek vesnic.

Význam kláštera dokládá i řada dramatických událostí:
například, když chtěl Václav IV. vytvořit na Kladrubech biskupství osazené loajálním biskupem, aby oslabil moc svého protivníka arcibiskupa Jana z Jenštejna. Arcibiskupský vikář Jan z Pomuka králův záměr zhatil urychleným jmenováním nového opata, což se mu stalo osudným. Církevní hodnostář, dnes známý jako Jan z Nepomuka, byl v roce 1729 svatořečen papežem Benediktem XIII.

Těžké časy pro klášter znamenalo období husitských válek. Už v roce 1421 jej obsadil Jan Žižka z Trocnova a následně se o majetek kláštera přetahovala šlechta z obou válčících stran. V roce 1467, kdy Jiří z Poděbrad odrážel útoky katolických protivníků, byl objekt zpustošen. Mírné oživení nastartované koncem patnáctého století ukončil roku 1590 velký požár. Klášter trpěl i v době třicetileté války, kdy byl několikrát dobýván. Pak konečně přišlo období prosperity. V roce 1653 byl opraven chrám Panny Marie a v roce 1670 skončila rekonstrukce konventní budovy. V té době už byl klášter dvanáct let poutním místem. V roce 1712 započala čtrnáct let trvající přestavba chrámu Panny Marie a objekt se stal jedním z nejvýznamnějších reprezentantů barokní gotiky v Čechách. Klášterní areál jako celek byl dokončen až v roce 1770, o patnáct let později však byl kladrubský benediktinský konvent císařem Josefem II. zrušen. V roce 1825 klášter vydražil maršál Windischgrätz a jeho rod jej vlastnil až do konfiskace v roce 1945. V chrámu kláštera jsou uloženy ostatky jeho zakladatele knížete Vladislava I.