Bohumír Jaroněk (23. 4. 1866 – 18. 1. 1933) - český malíř, grafik a spoluzakladatel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

Patří k předním představitelům české secese. Maloval akvarelem, kvašem i olejem, vyryl řadu grafických listů, zhotovoval i temperové návrhy nebo skici pro řešení gobelínů. Obdivuhodné jsou jeho barevné dřevoryty. Nejznámějšími motivy barevných dřevorytů jsou motivy z Valašska a okolí.

Narodil se ve Zlíně do rodiny barvíře a byl nejvýraznější osobností ze tří sourozenců Jaroňkových - Alois Jaroněk (1870-1944), Julie Jaroňková (1864-1945).

Vystudoval Státní odbornou školu pro uměleckořemeslné zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kterou krátce navštěvoval i František Úprka.

První umělecké zkušenosti získal v letech 1889 - 1896 v ateliéru v Budapešti, kde pracoval jako dekoratér, kreslič a kolorista. Tento pobyt mu umožnil práci v Káhiře (v Egyptě působil čtyři roky). Po této životní etapě procestoval celou Evropu a část Orientu.
Motivy z Egypta a jeho zahraničních cest dominují na jeho akvarelech, které začal malovat v roce 1894.

Po návratu z cest bydlel s rodinou ve Valašském Meziříčí, kde spolu s bratrem otevřel keramickou a gobelínovou dílnu, kterou roku 1909 přenesli do Rožnova pod Radhoštěm, kam se spolu se svými sourozenci Julií a Aloisem přestěhoval. Zde se sourozenci Jaroňkovi ještě více přiblížili ke kořenům valašské lidové kultury. Snažili se zachraňovat a zachovat památky lidové architektury, což vedlo k založení Valašského muzea v přírodě v roce 1925.

V roce 1932 Jaroněk vážně onemocněl a 18. 1. 1933 své nemoci podlehl v Baťově nemocnici ve Zlíně. Je pochován na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm.