Mince a bankovky 2017. Číslo 5.

Když se před 300 lety Marie Terezie 13. května 1717 narodila, přijali to její rodiče, vídeňský dvůr i celá Vídeň s rozpaky. Oslavy narození druhého dítěte císařsko-královského páru byly provázeny zklamáním, že je to dcera, a nikoli mužský potomek, který by se stal následníkem trůnu. Její rodiče byli ještě mladí (32 a 26 let) a mohli doufat, že se jim později narodí chlapec. Proto mohla Marie Terezie prožívat vcelku bezstarostné dětství, aniž by se ji kdo snažil vychovávat k budoucímu poslání panovnice v rozsáhlé habsburské říši. Bezstarostnost a poklidnost dětství a mládí Marie Terezie kontrastuje s pozdějšími problémy po převzetí vlády v monarchii. Doba její čtyřicetileté vlády byla naplněna nepřetržitým proudem vzrušujících dějů, rozmanitých událostí a významných přeměn.
Marie Terezie byla dcerou císaře Karla VI. a jeho choti Alžběty Kristýny. Pokud bychom chtěli charakterizovat dlouhé období vlády Karla VI., byl by jistě jedním z nejdůležitějších faktorů veškeré jeho politiky boj o prosazení tzv. Pragmatické sankce. (obr. 01) Karel VI. ji vydal již v roce 1713, tedy v době, kdy ještě neměl žádné děti. Tento právní dokument z 19. dubna 1713 obsahoval dvě obzvlášť důležité zásady. Zaprvé Karel VI. prohlásil své državy za „indivisibiliter ac inseparabiliter“, za nedělitelné a nerozdělitelné, a vytvořil tak v duchu šlechtického práva majorát, který mohl být děděn pouze nerozdělený. Poprvé tak byla habsburská monarchie v oficiálním dokumentu chápána a uznána jako celek. Druhá část dokumentu se zabývá úpravou dědické posloupnosti pro všechny případy, které by mohly v budoucnosti nastat. Karel VI., poslední žijící Habsburk v mužské linii, byl, jak již bylo zmíněno, ještě zatím bezdětný, doufal však v mužského dědice, kterému by přirozeně muselo toto dědictví připadnout. Kdyby tento případ neměl nastat, měly být podle Pragmatické sankce oprávněny dědit nejdříve Karlovy dcery, potom dcery jeho bratra Josefa a teprve nakonec Leopoldovy dcery. Z právního hlediska se jednalo o přechod dědického práva primogenitury z mužské na ženskou linii. Význam Pragmatické sankce se projevil o několik let později, když se ukázalo, že Karel skutečně zůstal posledním mužským potomkem svého rodu.