ČASOPIS MINCE A BANKOVKY Jediný v Čechách a na Slovensku. Získáte exkluzivně pouze u nás.
Podceňovaná mince L evantský tolar Marie Terezie
Tolar Marie Terezie s ročníkem 1780 je jednou z nejrozšířenějších (ne-li vůbec nejrozšířenější) stříbrnou mincí na světě.
Literatura má často tendenci význam této mince bagatelizovat. Většinou ji odbude jen zmínkou, že se jedná o běžnou minci, která se dodnes razí jako suvenýr. Pokud se ale zajímáte o detaily, může být její sběratelský přínos daleko větší, než se na první pohled může zdát.
Levantský tolar je rekordmanem v mnoha ohledech. Ať už se jedná o dobu, kdy se touto mincí dalo platit - mince byla v některých oblastech přijímána až do začátku 20. století – tak územím, na němž platila. Levantský tolar byl ražen jako obchodní mince pro styk s se středním východem. Pojem Levanta se tradičně používá pro celou oblast Východního Středomoří, ale jako geografický termín může být použit pro rozsáhlou oblast území na východním pobřeží Středozemního moře, ohraničenou pohořím Taurus na severu, na jihu Arabskou pouští, na západě Středomořským pobřežím, zatímco na východě se rozkládá až k pohoří Zagros. Ale význam tohoto tolaru hranice tohoto území daleko přesahoval.
Neuvěřitelné je i množství vyražených kusů. Bez ohledy na varianty některé zdroje uvádějí přes 320 jiné až 800 milionů vyražených mincí. Nižší odhad představuje něco přes 9 tun zmincovaného stříbra! Když tedy nad mincí z roku 1780 nemávneme rukou a zkusíme každou jednotlivou prostudovat, můžeme se dostat k zajímavým příběhům...
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
VZÁCNÝ PENÍZ ke korunovaci Maximiliana II. na českého krále
Král Ferdinand I. stanovil v závěti z 25. února 1554 rozdělení svých zemí mezi své tři syny.
Maximilian jako prvorozený dostal do držení podunajské Rakousko tj. Dolní a Horní Rakousy, království české a uherské. Kromě toho byl určen jako nástupce římské císařské koruny. Prostřední Ferdinand získal Tyroly a nejmladšímu Karlovi připadla vnitrorakouská hrabství Korutany, Štýrsko a Kraňsko. Tím se v rakouské linii habsburského rodu vytvořily tři větve – rakouská, tyrolská a štýrská.
Maximilian se narodil 1. srpna 1527 ve Vídni jako syn rakouského arcivévody, českého krále Ferdinanda (pozdější císař Ferdinand I.)1 a jeho manželky Anny Jagellonské.2 Mládí strávil v tyrolském Innsbrucku, kde také studoval. Dostalo se mu důkladného vzdělání. Mezi jeho učiteli byli významní humanisté, jako například Caspar Ursinus Velius a Georg Tannstetter. Podobně jako jiní členové panovnické rodiny i Maximilian se učil celé řadě jazyků. Vedle němčiny to byla francouzština, španělština, italština, čeština, maďarština a latina. K jeho učitelům krátce patřil i Wolfgang Schiefer (tajný luterán, a proto byl brzy propuštěn), který Maximilianovi údajně jako první přiblížil myšlenky protestantismu. Sympatie k této konfesi3 tak utvářely charakter mladého arcivévody. Poměrně brzy, již v roce 1543, vstoupil do kontaktu s protestantským kurfiřtem Augustem Saským, což habsburský dům dost nelibě nesl. Měl být proto co nejdříve izolován od protestantského vlivu, a tak když mu bylo
sedmnáct let, vzal ho sebou jeho strýc Karel V. do Španělska a v roce 1548 ho oženil se svou dcerou Marií, infantkou španělskou.4 Sňatek měl jednak upevnit svazek mezi španělskou a rakouskou linií rodu, jednak byl zamýšlen i jako pokus o převýchovu a přivedení arcivévody na katolickou víru. Ale ani pobyt na španělském dvoře Karla V. jeho katolicismus příliš neposílil.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.