Eliška Přemyslovna ( 20 . 1 . 1292 – 28 . 9 . 1330) - česká královna (poslední Přemyslovec na českém trůně), první manželka Jana Lucemburského, matka Karla IV.

Narodila se v Praze jako páté dítě českého a polského krále Václava II. a Guty Habsburské. Matku ztratila již v pěti letech. Macechou se jí v roce 1303 stala pouze o šest let starší Eliška Rejčka, s jejímž příchodem se Přemyslovna nikdy nesmířila. V roce 1305 přišla o milovaného otce, následující rok o bratra Václava III. Načas odešla do kláštera sv. Jiří na Pražském hradě.

Poté co si uvědomila slabost krále Jindřicha Korutanského, spojila se se šlechtickou opozicí. Ta v červnu 1310 rozhodla, že Eliška svou ruku nabídne Janu Lucemburskému. Po krátkém zaváhání souhlasila a vydala na cestu do Špýru, kde se 1.9.1310 za Jana provdala. Manželé pak zamířili do Čech, Jan obsadil Prahu, přičemž mu Eliška dopomohla k vítězství nad Jindřichem Korutanským. A tak v roce 1310 nastoupili Lucemburkové na český trůn.

7.2.1311 byli Eliška a Jan korunováni českou královnou a králem. Poté Jan odjel do Lucemburska a Čechy nechal pod vládou šlechty a správou Elišky, která se snažila o zachování přemyslovského odkazu. Vedla dlouhý mocenský zápas se svými příbuznými. Situaci mezi Eliškou Přemyslovnou a královnou vdovou Rejčkou vcelku výstižně charakterizuje pojem „válka královen, “ která probíhala v letech 1315 - 1316. I spory mezi šlechtou a králem, postupně přerostly v otevřenou válku mezi ní a králem. Tyto spory vyřešila v dubnu 1318 domažlická dohoda, s tou však Eliška nesouhlasila.

S Janovým způsobem života, kdy se věnoval spíše hrám a zábavám, Eliška otevřeně nesouhlasila a to přispělo k pomluvám, že chce Jana nechat odstranit. V lednu 1319 uprchla nespokojená Eliška na hrad Loket, Jan za ní přitáhl s vojskem a rozhodl se spiknutí proti němu odhalit. Nakonec povolil Elišce volný odchod, ale odebral jí syna Václava/Karla IV. Ten již svou matku více nespatřil. Vztahy Elišky a Jana byly velmi proměnlivé. Za dvanáct a půl roku se jim narodilo celkem 7 dětí. Po krátkém smíření manželů v roce 1321 a narození syna Jana Jindřicha (1322), vyšla najevo králova nevěra. Proto Eliška, již znovu těhotná, prchla do Landshutu. Eliška se k Janovi vrátila na jaře 1325, protože jí přestal poskytovat peníze. Jejich manželství bylo již pouze formální. Eliška dožila v ústraní, odloučena od většiny dětí, které žily na různých panovnických dvorech. K osamělosti se navíc připojila i finanční nouze.

Poslední Přemyslovna, královna hrdé povahy se pokoušela i o svatořečení pratety Anežky České. Pokračovala ve výstavbě chrámu Nanebevzetí Panny Marie na Zbraslavi, s jehož výstavbou započal její otec.

Eliška Přemyslovna zemřela na tuberkulózu 28.9.1330 na Vyšehradě v domě Jana Volka. 1. října 1330 byla pohřbena ve zbraslavském klášteře vedle svého otce Václava II. Král Jan se jejího pohřbu nezúčastnil.