František Josef I. ( 18. 8. 1830 – 21. 11. 1916 ) - rakouský císař, král český (nekorunovaný) a uherský (korunovaný 8.6.1867); zakladatel České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění.

Narodil se 18.8.1830 ve Vídni arcivévodovi Františku Karlovi z rodu Habsbursko - lotrinského a Žofii Frederice Bavorské z rodu Wittelsbachů.

Již od mládí byl matkou a řadou pedagogů vychováván jako příští panovník. Vynikal výbornou pamětí, chápavostí a touhou po vědění. Mluvil plynně francouzsky a italsky a rovněž obstojně maďarsky, polsky a česky.

Miloval armádu a jeho záliba v uniformách byla pověstná. Převážně si oblékal vojenskou uniformu. Díky červeným kalhotám dostal přezdívku Poručík červená nohavice.

Na trůn usedl 2.12.1848 a zůstal na něm skoro 68 let. Na trůnu nahradil svého strýce Ferdinanda V., který ve prospěch Františka Josefa I. abdikoval. Ferdinand V. byl poslední korunovaný český král.

Císař František Josef I. byl velmi pracovitý. Úřadováním a dalšími povinnostmi strávil denně až 17 hodin. Kolem jeho osoby se postupem času vytvořil specifický kult.

Do českých zemí dojížděl pravidelně. Např. 27.9.1891 navštívil Jubilejní výstavu v Praze. V Čechách byl nazýván „starý Procházka.“

Roku 1849 císař vyhlásil okrojovanou ústavu, která znamenala návrat k absolutismu. Tato byla v roce 1851 zrušena silvestrovskými patenty, které byly základem neoabsolutismu.

V roce 1854 se oženil se svou o 8 let mladší sestřenicí Alžbětou Bavorskou, známou jako Sissi, z rodu Wittelsbachů. Měli jednoho syna a tři dcery. I přes počáteční zamilovanost přestalo manželství po jisté době fungovat.

V roce 1859 po porážce rakouských vojsk v Itálii došlo ke ztrátě Lombardie. Tato situace vedla k revizi dosavadního politického systému. Absolutismu se pak císař vzdal Říjnovým diplomem 1860, na jehož základě došlo k zavedení federalistické ústavy. Po prohrané válce s Pruskem v roce 1866 došlo k rozdělení monarchie na dva rovnocenné státní útvary Rakousko – Uhersko ( tzv. rakousko – uherské vyrovnání, 29.5.1867). Obě části spojovala osoba panovníka, zahraniční politika, finance a armáda. Na toto sblížení měla nemalý vliv i císařovna Sissi. Podobné vyrovnání s Čechy císař v roce 1871 odmítl a nesplnil ani slib dát se korunovat českým králem. V letech 1873 – 1913 se Vídeň stala kolébkou uměleckého a intelektuálního života. I přes velké národnostní napětí bylo Rakousko – Uhersko v té době velmi prosperujícím soustátím. České země patřili k nejrozvinutějším krajům.

Prakticky jedinou spřízněnou duši nakonec dlouhodobě nalezl v přítelkyni Kateřině Schrattové, herečce vídeňského Burgtheatru, se kterou se sblížil v roce 1887. Jejich vztah vydržel až do jeho smrti.

Osobní život Františka Josefa I. poznamenala spoustu tragédií. V roce 1857 zemřela jeho prvorozená dcera Žofie. 19.6.1867 byl v Mexiku popraven jeho bratr Maxmilián, který býval mexickým císařem. V roce 1889 jeho syn Rudolf (*21.8.1858) spáchal se svou milenkou Marií Vetseraovou sebevraždu. Manželka Alžběta byla 10.9.1898 zavražděna italským anarchistou Luigim Lucchenim.

Na jeho synovce a následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este byl 28.6.1914 v Sarajevu srbskými nacionalisty spáchán úspěšný atentát. Tento atentát byl důvodem, aby 28.7.1914 Rakousko – Uhersko vyhlásilo Srbsku válku. Tím byla definitivně ukončena relativně klidná léta a éra ekonomické stability a Evropa byla vržena do první (velké) světové války.

František Josef I. zemřel 21.11.1916 ve Vídni na zápal plic. Pohřben je v císařské (kapucínské) hrobce v centru Vídně, společně s manželkou Alžbětou a synem Rudolfem.