Heliodor Píka (3. 7. 1897 – 21. 6. 1949 Plzeň) – československý profesionální voják, legionář a účastník protinacistického odboje. Stal se jednou z prvních obětí nechvalně známých procesů po komunistickém puči v roce 1948. Rehabilitován byl o dvacet let později.

Heliodor Píka se narodil v rodině koláře ve Štítině na Opavsku. Po ukončení opavského gymnázia plánoval pokračovat ve studiích v Praze, ale do jeho osudu zasáhla válka. V roce 1915 nastoupil do rakousko-uherské armády a v hodnosti praporčíka byl jako velitel roty vyslán na ruskou frontu. Na straně monarchie ale dlouho bojovat nevydržel a už v červenci 1916 byl na Ukrajině zajat ruskými vojsky. Záhy se připojil k československým legiím, které projely celou Sibiř a z Vladivostoku zamířily do Francie. Tam se Píka i se svým plukem zapojil do těžkých bojů na alsaské frontě. Do Československa se vrátil 9. ledna 1919 jako poručík. Zúčastnil se vojenského střetu s polskými jednotkami v boji o Těšínsko a poté byl přesunut na Slovensko, kde se pro změnu rozhořel konflikt s maďarskými jednotkami. Mladá republika potřebovala schopné velitelské kádry a Heliodor Píka byl díky bojovým zkušenostem, prokázané odvaze i smyslu pro strategii jedním ze žhavých kandidátů. Nejprve absolvoval vojenskou akademii v Saint-Cyr ve Francii a v roce 1926, už jako štábní kapitán, zahájil studium na Vysoké škole vojenském v Paříži. V letech 1932 až 1937 působil pod ministerstvem obrany jako vojenský atašé v Bukurešti.

Po obsazení Československa německými vojsky odjel na Balkán, odkud pomáhal lidem prchajícím z Protektorátu. Sám se nevyhnul zatčení, ale podařilo se mu utéct do Istanbulu. V roce 1941 odjel z pověření prezidenta Beneše do Sovětského svazu, kde se podílel na vybudování československé bojové jednotky. V roce 1943 byl jmenován brigádním generálem, po válce se pak v hodnosti divizního generála stal zástupcem náčelníka hlavního štábu.

Po převratu v únoru 1948 byl obviněn z velezrady a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti. Popraven byl 21. června 1949 v plzeňské věznici Bory. Ve stejné věznici byl držen také jeho syn Milan, který za války působil u britské RAF. Po nátlaku Ludvíka Svobody jej však úřady propustily.

Milan Píka po celou dobu usiloval o očištění jména svého otce. Také jeho přičiněním byl v roce 1968 proces skutečně obnoven. Vojenský soud v Praze uznal, že k odsouzení Heliodora Píky nebyl žádný důkaz a plně ho rehabilitoval.