Jan Lucemburský ( 10 . 8 . 1296 – 26 . 8 . 1346 ) – český král a lucemburský hrabě. Otec Karla IV.

Narodil se v Lucembursku jako jediný syn lucemburského hraběte a římského krále Jindřicha VII. a Markéty Brabantské.

Údajně byl ztepilý, sličný. Vyrůstal na francouzském dvoře. Studoval na pařížské univerzitě. Udržoval přátelské vztahy s Francií. Byl dobrodruh. Rád pořádal a účastnil se rytířských turnajů. Snažil se o výhodnou sňatkovou politiku. Neuměl česky.

Protože v zahraničí pobýval více než v Čechách, byl v Čechách nazýván „králem cizincem“. Nikdy nepřivykl českým mravům a Čechy, které považoval za zaostalé, používal hlavně jako svoji „pokladničku“. V zahraničí byl ale označován za „krále diplomata“, protože byl skvělým vyjednávačem.

Česká šlechta nebyla spokojena s vládou Jindřicha Korutanského, proto českou korunu nabídla Janovi. 1.9.1310 se ve Špýru konala svatba Jana a Elišky Přemyslovny, která byla podmínkou pro získání českého trůnu. Manželé pak zamířili do Čech, Jan obsadil Prahu a v roce 1310 nastoupil na trůn.

Koncem roku 1310 vydal Jan inaugurační diplomy po Čechy (pro Moravu 1311), ve kterých potvrdil privilegia šlechty. Korunován byl 7.2.1311. Poté odjel ze země a Čechy nechal pod vládou šlechty. Dlouholetý konflikt se šlechtickou opozicí ukončilo až podepsání Domažlické úmluvy v roce 1318.

Jan se věnoval spíše hrám a zábavám. Eliška s tímto způsobem života nesouhlasila a to přispělo k pomluvám, že chce Jana nechat odstranit. V lednu 1319 uprchla nespokojená Eliška na hrad Loket, Jan za ní přitáhl s vojskem. Nakonec Elišce povolil volný odchod, ale odebral jí syna Václava/Karla IV. Po krátkém smíření manželů v roce 1321 a narození syna Jana Jindřicha (1322), vyšla najevo králova nevěra. Proto Eliška, již znovu těhotná, prchla do Landshutu. Eliška se k Janovi vrátila, protože jí přestal poskytovat peníze, ale manželství bylo již pouze formální. Eliška zemřela 28.9.1330.

Jan se soustředil zejména na zahraniční politiku a raději pobýval v cizině. K Českému království připojil Chebsko (1322), Vratislav a velkou část Slezska (1335) a Horní Lužici (1319 a 1329). V Itálii získal několik severoitalských měst (1331). O několik z nich později přišel.

Na Janův popud se v roce 1335 konalo v Trenčíně jednání polských, českých a uherských panovníků. To pak pokračovalo ve Visegrádu. Panovníci se zde dohodli na těsné spolupráci. Jednání inspirovalo vznik Visegrádské čtyřky.

V prosinci 1334 se Jan oženil s Beatrix Bourbonskou. A začal přestavovat Pražský hrad. V únoru 1337 se jim narodil syn Václav. Beatrix v červenci 1337, po své korunovaci 18.5.1337, Čechy navždy opustila a usídlila se v Lucemburku, kde vychovávala své děti Václava a Bonu. Zemřela 23.12.1383.

Na jaře 1337 při cestě z křížové výpravy v Litvě, přestával Jan, v důsledku dědičné choroby, vidět na pravé oko. O toto oko přišel. O pár let později se začalo zhoršovat i vidění jeho levého oka. V roce 1340 oslepl úplně.

Jan vyslyšel žádost francouzského krále Filip VI. o pomoc v boji proti Angličanům a spolu se synem Karlem IV. se zúčastnil bitvy u Kreščaku (Crécy), kde Jan 26.8.1346 padl. Traduje se, že Jan v této bitvě vyřkl slova: „Toho Bohdá nebude, aby český král z boje utíkal“.

Jeho ostatky byly několikrát přestěhovány. Po druhé světové válce byly umístěny v kryptě velkovévody, v lucemburské katedrále.