Jan Lucemburský - 720. výročí narození zlato proof
Averz (lícní strana):
Lícní stranu vyplňuje portrét krále a rytíře Jana Lucemburského v dobové zbroji. V opisu zleva je uvedeno jméno panovníka a letopočty 1296 – 1346, připomínající 720. výročí narození panovníka a otce Karla IV. V pravé části medaile, nad ramenem Lucemburského je umístěna značka autora.
Reverz (rubová strana):
Na rubové straně je vyobrazen výjev z bitvy u Kresčaku (fr. Crécy-en-Ponthieu), kde se kníže a král Lucemburský, už jako slepý rytíř, zúčastnil boje proti vyloděnému Anglickému vojsku. Na tomto bitevním poli také padnul. Hranu opisuje nápis KRÁL ČESKÝ, HRABĚ LUCEMBURSKÝ. Ve spodní části reverzu je umístěna značka Pražské mincovny a puncovní značka.
Jan Lucemburský ( 10 . 8 . 1296 – 26 . 8 . 1346 ) – český král a lucemburský hrabě. Otec Karla IV.
Narodil se v Lucembursku jako jediný syn lucemburského hraběte a římského krále Jindřicha VII. a Markéty Brabantské.
Údajně byl ztepilý, sličný. Vyrůstal na francouzském dvoře. Studoval na pařížské univerzitě. Udržoval přátelské vztahy s Francií. Byl dobrodruh. Rád pořádal a účastnil se rytířských turnajů. Snažil se o výhodnou sňatkovou politiku. Neuměl česky.
Protože v zahraničí pobýval více než v Čechách, byl v Čechách nazýván „králem cizincem“. Nikdy nepřivykl českým mravům a Čechy, které považoval za zaostalé, používal hlavně jako svoji „pokladničku“. V zahraničí byl ale označován za „krále diplomata“, protože byl skvělým vyjednávačem.
Česká šlechta nebyla spokojena s vládou Jindřicha Korutanského, proto českou korunu nabídla Janovi. 1.9.1310 se ve Špýru konala svatba Jana a Elišky Přemyslovny, která byla podmínkou pro získání českého trůnu. Manželé pak zamířili do Čech, Jan obsadil Prahu a v roce 1310 nastoupil na trůn.
Koncem roku 1310 vydal Jan inaugurační diplomy po Čechy (pro Moravu 1311), ve kterých potvrdil privilegia šlechty. Korunován byl 7.2.1311. Poté odjel ze země a Čechy nechal pod vládou šlechty. Dlouholetý konflikt se šlechtickou opozicí ukončilo až podepsání Domažlické úmluvy v roce 1318.
Jan se věnoval spíše hrám a zábavám. Eliška s tímto způsobem života nesouhlasila a to přispělo k pomluvám, že chce Jana nechat odstranit. V lednu 1319 uprchla nespokojená Eliška na hrad Loket, Jan za ní přitáhl s vojskem. Nakonec Elišce povolil volný odchod, ale odebral jí syna Václava/Karla IV. Po krátkém smíření manželů v roce 1321 a narození syna Jana Jindřicha (1322), vyšla najevo králova nevěra. Proto Eliška, již znovu těhotná, prchla do Landshutu. Eliška se k Janovi vrátila, protože jí přestal poskytovat peníze, ale manželství bylo již pouze formální. Eliška zemřela 28.9.1330.
Jan se soustředil zejména na zahraniční politiku a raději pobýval v cizině. K Českému království připojil Chebsko (1322), Vratislav a velkou část Slezska (1335) a Horní Lužici (1319 a 1329). V Itálii získal několik severoitalských měst (1331). O několik z nich později přišel.
Na Janův popud se v roce 1335 konalo v Trenčíně jednání polských, českých a uherských panovníků. To pak pokračovalo ve Visegrádu. Panovníci se zde dohodli na těsné spolupráci. Jednání inspirovalo vznik Visegrádské čtyřky.
V prosinci 1334 se Jan oženil s Beatrix Bourbonskou. A začal přestavovat Pražský hrad. V únoru 1337 se jim narodil syn Václav. Beatrix v červenci 1337, po své korunovaci 18.5.1337, Čechy navždy opustila a usídlila se v Lucemburku, kde vychovávala své děti Václava a Bonu. Zemřela 23.12.1383.
Na jaře 1337 při cestě z křížové výpravy v Litvě, přestával Jan, v důsledku dědičné choroby, vidět na pravé oko. O toto oko přišel. O pár let později se začalo zhoršovat i vidění jeho levého oka. V roce 1340 oslepl úplně.
Jan vyslyšel žádost francouzského krále Filip VI. o pomoc v boji proti Angličanům a spolu se synem Karlem IV. se zúčastnil bitvy u Kreščaku (Crécy), kde Jan 26.8.1346 padl. Traduje se, že Jan v této bitvě vyřkl slova: „Toho Bohdá nebude, aby český král z boje utíkal“.
Jeho ostatky byly několikrát přestěhovány. Po druhé světové válce byly umístěny v kryptě velkovévody, v lucemburské katedrále.