Jan Josef Václav Radecký z Radče ( 2. 11. 1766 – 5. 1. 1858 ) – český šlechtic, rakouský vojevůdce.

Radecký sloužil věrně pěti císařům: Josefovi II., Leopoldovi II., Františkovi II., Ferdinandovi V. a Františku Josefovi I. Byl držitelem mnoha vyznamenání, řádů a pochval.
Své válečné řemeslo provozoval s ohleduplností a noblesou. Bránil zbytečným masakrům. Snažil se o zlepšení stavu armády – o účelný bojový výcvik, odbornou úroveň důstojníků apod. Proto své nadřízené zasypával množstvím připomínek.

Narodil se 2.11.1766 v Třebnicích u Sedlčan manželům Petrovi Eusebiovi Radeckému a Marii rozené Lažanské z Bechyně. Pocházel ze starobylého českého šlechtického rodu.
Byl pokřtěn jmény Jan, Josef, Václav, Antonín, František, Karel. Nejpoužívanější křestní jména jsou Josef, Václav.

Jeho matka zemřela při porodu. V deseti letech pak Radecký osiřel úplně. Jeho opatrovníkem se stal jeho dědeček, vysloužilý voják, hrabě Václav Leopold Radecký.

Josef Václav žil u svého dědečka v Praze. Zde navštěvoval piaristickou školu, což byla obecná škola a zároveň gymnázium.

Václav Leopold se pokusil vnuka přihlásit na Tereziánskou vojenskou akademii. Ten však pro tělesnou slabost nebyl přijat.

V roce 1781 dědeček zemřel. Novým opatrovníkem Radeckého se stal jeho strýc hrabě Václav Ignác Radecký. Ten prohýřil většinu Josefova jmění. Josefovi tak zbývala jen vojenská služba nebo dráha duchovní. Radecký se v sedmnácti letech znovu pokusil vstoupit do armády. Opět byl odmítnut. Mezitím začal studovat brněnskou stavovskou akademii, ta byla později sloučena s vídeňským Theresianem. Proto Radecký z Brna odešel do Vídně. Tuto akademii později císař Josef II. zrušil.

1.8.1784 se osmnáctiletému Radeckému konečně podařilo oficiálně vstoupit do armády jako kadet kyrysnického pluku, a to i přesto, že neměl vojenské vzdělání.

V letech 1788 až 1789 se Radecký zúčastnil mnoha bitev v protitureckém tažení. Byl statečným vojákem. Po Josefovi II. se ujal vedení Laudon, který si Radeckého všiml. Od tohoto momentu se začala rozvíjet Radeckého kariéra.

V době napoleonských válek nejprve sloužil v Belgii v roce 1792. V dalších letech sloužil v Itálii. Rusové se stali Rakouskými spojenci. Tentokrát si Radeckého všiml maršál Suvorov a vybral si jej za pobočníka. V roce 1799 povýšil na plukovníka. Později sloužil pod generálem Melasem. Pak sloužil v Itálii pod arcivévodou Karlem. V roce 1798 se oženil s Františkou, hraběnkou Strassoldo – Grafenberg. Měli pět synů a tři dcery. V roce 1805 byl povýšen do hodnosti generálmajora. Od roku 1809 byl Radecký náčelníkem generálního štábu rakouské armády. Byl autorem spojeneckých bojových plánů bitvy u Lipska (16. - 19.10.1813). Dočkal se dalšího uznání a válečných ocenění.

Po skončení napoleonských válek nastala doba míru. V této době se Radecký zabýval svými memorandy, psal a pokračoval ve své snaze o zlepšení chodu armády.

Od roku 1829 byl velitelem pevnosti Olomouc. Budoval město a jeho infrastrukturu. K sedmdesátým narozeninám byl v roce 1836 jmenován polním maršálem.

V roce 1848 byl povolán do funkce velitele rakouských vojsk v Lombardii a v severní Itálii. Tam začal uvádět armádu do stavu pohotovosti.

V roce 1848 vypuklo v Miláně povstání. Toho využil sardinský král Karel Albrecht a vypověděl válku. Během italského tažení Radecký vybojoval několik bitev. U Custozy svedl rozhodující bitvu, porazil sardinského krále Karla Alberta, obsadil Milán a potlačil revoluci.

Necelý rok poté Radecký opět nastoupil do boje. V roce 1849 znovu během šestidenního tažení porazil sardinského krále Karla Alberta. Ten abdikoval a Radecký byl jmenován guvernérem Lombardsko – Benátska.

Radecký zemřel 5.1.1858 v 91 letech v Miláně. I když byl vojákem, nezemřel v žádné bitvě. Smrt mu přinesly zdravotní komplikací po nehodě, při které si zlomil stehenní krček.

Pochován je v Rakousku v monumentálním areálu „Návrší hrdinů“ nebo-li Heldenbergu. Má zde svůj hrob i monumentální sochu.

Zajímavost: Po Radeckého smrti byl dokončen a odhalen (13. 11. 1858) jeho památník na Malostranském náměstí. Návrh pomníku vytvořil v roce 1851 Christian Ruben. Pomník byl po roce 1918 zabedněn a poté v květnu 1921 odvezen a uložen do lapidária, kde je dodnes.