Kazatel Jeroným Pražský - 600. výročí zlato proof
Averz (lícní strana):
Lícní stranu vyplňuje portrét Jeronýma Pražského. Vlevo jsou umístěny značky Pražské mincovny. Ty jsou následovány opisem, kde je uvedeno jméno kazatele a letopočet 1378 - 1416, připomínající 600. výročí jeho upálení. Za opisem vpravo je umístěna puncovní značka.
Reverz (rubová strana):
Na rubové straně je vyobrazena kazatel Jeroným při své cestě na hranici. Jeho postava je olizována plamenem. Spodní část hrany opisuje nápis UPÁLEN V KOSTNICI JAKO KACÍŘ. Na reverzu je také umístěna značka autora návrhu.
Jeroným Pražský / Hieronymus Pragensis ( 1378 až 1380 – 30 . 5 . 1416 ) – český filozof, reformátor, odvážný myslitel, univerzitní mistr.
Jeroným byl pohotový, vášnivý až provokativní řečník. Získal čtyři magisterské tituly (Paříž, Kolín nad Rýnem, Heidelberg, Praha). Hodně a často cestoval a kdekoliv se objevil, obyčejně vzbudil rozruch. Již během studií se projevil jeho mimořádný intelekt a hlad po vědění. Byl nejvýraznějším Husovým stoupencem, který šířil jak Husovo tak i Wycliffovo učení. Jeho dílo tvoří především univerzitní filozofické texty.
Přesný rok narození a původ mistra Jeronýma není objasněn.
Narodil se snad v roce 1378 nebo 1380, byl asi o šest až deset let mladší než Jan Hus. Zřejmě pocházel z chudšího měšťanského prostředí, z Nového Města pražského. Toto místo, jako jeho rodiště, uvádí i Petr z Mladoňovic, který osobně znal jak Jeronýma, tak i mistra Jana Husa. Dům, kde se údajně Jeroným narodil, se nachází v dnešní Řeznické ulici v Praze. Na tomto domě, je od roku 1916, umístěna pamětní deska od sochaře Františka Bílka.
V roce 1398 dokončil bakalářská studia svobodných umění na pražské univerzitě.
Roku 1399 vycestoval (díky zvláštnímu fondu Vojtěcha Raňky z Ježova) do Oxfordu. Zde studoval a hlavně opisoval spisy Johna Wycliffa.
V březnu 1401, po návratu do Prahy, zpřístupnil Wycliffovy opsané spisy (tyto přeložili Jakoubek ze Stříbra a Jan Hus). Tím došlo k šíření Wycliffových názorů v Čechách.
V březnu 1402 byl Jeroným vysvěcen na akolytu. O kněžský stav ale Jeroným nestál. A tak se v roce 1404 zapsal ke studiu na pařížské univerzitě, Sorbonně. Z důvodu chudoby požádal o osvobození od poplatků za přednášky. Ke studiu zřejmě opět využil fond Vojtěcha Raňky. Do roku 1406 dosáhl magisterského titulu.
Při řadě disputací na Sorbonně na sebe Jeroným upozornil podezřelými výroky a názory, popudil proti sobě spoustu posluchačů, univerzitních mistrů a upozornil na sebe i nejvyšší představitele církve. Po poslední disputaci, kdy vyvolal velikou nevoli posluchačů, ze Sorbonny uprchl do Kolína nad Rýnem. Zde získal další titul mistra. Svými disputacemi proti sobě poštval místní akademickou obec, proto odtud odešel do Heidelbergu, kde získal další titul mistra. Jeho zdejší působení mělo stejný vývoj i konce jako na Sorbonně nebo v Kolíně. Heidelberg musel nakonec opustit. Navíc byl obviněn z kacířství a dočkal se suspense všech svých akademických titulů.
Poté se vrátil do Prahy, kde složil mistrovské zkoušky. Od roku 1407 působil Jeroným na pražské univerzitě jako pedagog. V této době se myšlenka nápravy církve přenesla z univerzity do pražských ulic a začala prosakovat i na královský dvůr.
Jeroným se výrazně zasadil o změnu hlasovacího poměru na univerzitě v neprospěch cizích univerzitních národů - Dekret kutnohorský, 1409.
Aby svým řečnickým umem a vzdělaností získal potřebné sympatie a pochopení pro českou reformaci, vydal se Jeroným do ciziny. V roce 1410 se v Budíně pokusil o získání sympatií uherského krále Zikmunda Lucemburského. Toho se také snažil přesvědčit o pravdě Wycliffova učení. Za své názory byl nakonec krátce vězněn. Poté se mohl vrátit zpět do Prahy.
Následně odcestoval do Vídně, jeho příjezd však neunikl pozornosti jeho nepřátel. Na základě jejich popudu byl Jeroným obžalován z kacířství a byl s ním zahájen soudní proces. Před inkvizičním tribunálem se zachránil útěkem. Církev ho poté exkomunikovala.
Roku 1412 se zúčastnil odpustkových bouří v Praze a spolu se studenty zorganizoval demonstraci. Jednalo se o průvod městem, na jehož konci byly spáleny fiktivní odpustkové listiny. Přes odmítavý postoj krále Václava IV. k tomuto činu se mu nakonec podařilo Jeronýmovi vyváznout bez větších následků.
Wycllifovu nauku se rozhodl veřejně hájit také v Polsku a na Litvě. Svými názory vzbudil nebývalý rozruch a byl vyhnán.
Jeroným svého učitele a přítele Husa velmi podporoval a ctil. Po jeho uvěznění v Kostnici se Jeroným rozhodl, i přes Husovo varování, do Kostnice vydat. Tam dorazil v dubnu 1415. Z obav o svou bezpečnost se uchýlil do nedalekého města Überlingen. Ve snaze pomoci příteli nechal po Kostnických ulicích rozvěsit letáky, na kterých Husa obhajoval a žádal jeho propuštění. To však situaci nepomáhalo, a proto se rozhodl vrátit do Čech.
Jeho cesta se změnila v útěk. Nedaleko od české zemské hranice, v Hiršavě, byl udán, zatčen a poslán zpět do Kostnice (23. 5.1415) a byl s ním zahájen soudní proces. Mezi jeho soudce, odpůrce patřili doktoři a mistři z evropských univerzit, které si znepřátelil při dřívějších disputacích.
Po těžkém žaláři a Husově upálení své učení na jednom ze slyšení ( v září 1415 ) dokonce odvolal. I přes odvolání byl nadále koncilem vězněn.
26. května 1416 při znovuobnoveném procesu se Jeroným přiznal k Husovým a Wycliffovým myšlenkám a své předchozí odvolání vzal zpět. To nakonec přimělo soudní tribunál k vyřčení rozsudku smrti upálením.
Dne 30.5.1416 byl Jeroným na břehu řeky Rýna upálen. Údajně zemřel na stejném místě jako Jan Hus. Jeho popel byl vysypán do Rýna.
Zajímavost: Na kostnickém koncilu byl John Wycliff (Wicliffe nebo JanViklef) oficiálně prohlášen za kacíře. Koncil nařídil, aby byly jeho kosti vykopány z posvěcené půdy a spáleny. K tomu došlo na jaře roku 1428. Popel z jeho kostí byl vhozen do řeky Swift.
