Lucemburkové na českém trůně – prvním zástupcem dynastie Lucemburků, který usedl na český trůn, byl Jan, syn Jindřicha VII. Lucemburského. Jeho manželkou se stala Eliška Přemyslovna, s níž se oženil 1. září 1310. Oba pak byli 7. února následujícího roku korunováni.

Jan Lucemburský do českého prostředí příliš nezapadl a nerozuměl mu. O to více se angažoval v zahraničí, kde českému království vydobyl věhlas.

Nástupcem Jana Lucemburského, který padl v bitvě u Kresčaku (1346), se stal jeho a Eliščin syn Karel IV. Korunován byl ve Svatovítském chrámu 2. září 1347. Vláda Karla IV. přinesla zemi prosperitu, sama Praha se stala moderním kulturním centrem Evropy a sídlem nejvyššího představitele Svaté říše římské. Král proslul jako zakladatel a dobrý hospodář, za dob jeho panování vzniklo například Nové Město pražské, byl položen základní kámen mostu, který je nyní v celém světě znám jako Karlův, byl postaven reprezentativní hrad Karlštejn.

Synem a dědicem Karla IV. byl Václav IV., který se vlády ujal v roce 1378. Už dva roky předtím se stal římsko-německým králem. Václav byl velmi vzdělaný a sečtělý panovník, koncem jeho života se však začala dramaticky projevovat společenská krize, která později vyústila až v husitské bouře a prakticky v občanskou válku.

Václav byl, hlavně kronikáři v zahraničí, líčen jako král málo schopný. Negativního hodnocení se mu ale dostalo i proto, že zpočátku podporoval kazatele Jana Husa, kterého ve světě považovali za kacíře. Václav IV. zemřel v roce 1419.

Posledním Lucemburkem na českém trůně byl Zikmund. Jeho vztah s Čechami a koneckonců i s bratrem Václavem IV. byl poměrně kontroverzní. U nekatolické části obyvatelstva a šlechty byl značně neoblíben. Ke skutečné vládě se po Václavově smrti hned nedostal, přesto, že se nechal korunovat českým králem a uznání si snažil vynutit kombinací diplomacie i vojenských výprav. K obratu došlo až po bitvě u Lipan (1434), kdy byla poražena radikální část husitských vojsk. Ale ani pak nebyl Zikmund v Českém království přijímán jednoznačně kladně, naproti tomu v ostatní Evropě byl uznávaným politikem. Zemřel v roce 1437 ve Znojmě.