Václav II. (27. 9. 1271 – 21. 6. 1305) – český a polský král z rodu Přemyslovců. Syn Přemysla Otakara II. a jeho manželky Kunhuty Uherské. Za jeho vlády započala ražba stříbrných pražských grošů.
Po smrti Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli, nastala v Českém království doba zmatků a chaosu. Domácí i zahraniční šlechta využila pádu silného krále a snažila se ukořistit co nejvíce statků a získat podíl na moci při správě země. Poručníkem sedmiletého Přemyslova syna Václava se stal Ota Braniborský, který budoucího krále odvezl do Braniborska, přičemž jeho vojska mezitím drancovala zemi. Na žádost vlivných českých pánů se Václav, v podstatě ze zajetí, vrátil až v roce 1283. Odtržení od matky a domova však zasáhlo chlapcovu psychiku, takže po zbytek života se jevil jako nervově labilní. Přesto, že se oficiálně ujal vlády, skutečný vliv na chod království měl zpočátku jeho rádce Záviš z Falkenštejna z rodu Vítkovců. Po Závišově delším pobytu v zahraničí však Václav uvěřil jeho odpůrcům, mezi něž patřili i králova manželka Guta Habsburská nebo biskup Tobiáš z Bechyně. Falkenštejna obvinil ze zrady a v roce 1290 ho nechal popravit. Poté se už sám s nečekanou rozhodností chopil řízení země.
Václav II. dosahoval úspěchů spíše diplomacií než zbraněmi. A také pomocí stříbra, jehož měl díky kutnohorským dolům k dispozici značné množství. Král si uvědomoval význam tamních nalezišť, proto se zasadil o mincovní reformu, jejíž součástí bylo zavedení pražského groše (1300). Nová měna se díky pevně stanovenému obsahu stříbra stala populární i za hranicemi Českého království a patřila k nejstabilnějším v celé Evropě.
Postupnou expanzivní politiku vedenou do Polska ukončil Václav II. v roce 1300 v Hnězdně korunovací za polského krále. Vztah se severním sousedem upevnil sňatkem s Eliškou Rejčkou ze šlechtického rodu Piastovců. (Jeho první žena Guta Habsburská zemřela v roce 1297). Pro svého syna Václava III. zajistil uherský trůn, takže prostor ovládaný Přemyslovci sahal z Uher až k Baltu. Tak velké soustátí ale bylo trnem v oku Habsburkům, kteří se společně s papežem postavili do čela koalice protivníků. Český král stáhl syna do Čech a chystal protiútok. K tomu však již nedošlo, neboť v roce 1305 podlehl tuberkulóze. Jeho syn a následník Václav III. dlouho na trůně nepobyl: 4. srpna 1306 byl úkladně zavražděn a jeho skonem Přemyslovci vymřeli po meči.
